Pojďme kapitány vystrašit…

Jedno staré moudro lidí kolem obchodu říká, že než začnete prodávat, je potřeba vytvořit nákupní potřebu. V jachtařském prostředí se obchoduje především se službami – vzdělávacími. Vyškolíme, zařídíme, zabalíme, klaníme se, …jachtařské školy jinými slovy udělají vše, aby prodaly. To je naprosto správné a pochopitelné, ale…

Český rybník je moc malý a máme pouze omezenou komunitu jachtařů – prostě je nás tolik, kolik nás je. Každý rok se přidávají další mladší ročníky, zatímco ty nejstarší zjistili, že sledovat lodě z pohody přístavní restaurace s fajfkou v puse je vlastně docela slušnej vodvaz. Takže ano, ta naše komunita jachtařů nemládne, spíše se neustále obměňuje. Je to koloběh jachtařského života v přímém přenosu.

Bohužel každý, kdo čichl k jachtingu a zamiloval se do něho, cítí svou šanci se stát zvěstovatelem jachtařského umu a tedy vznikají jachtařské školy jako houby po dešti. Problém je, že jen část z nich předává informace o kterých se dá říci, že jsou správné, soudobé, moderní… Ti zbylí předávají a neustále opakují chyby těch, od kterých se učili. Prostě „kluci z Orlíku“ a jachtaři ze Sázavy. Neučí se tu žádná velká alchymie, ale výuka je založena na průběžném udržování vyleštěného křišťálového piedestalu, na který instruktor vystoupá a chce být obdivován. To ho vede k touze neustále posádku kurzistů překvapovat. Zajímavosti však brzy docházejí a přicházejí na řadu vychytávky. Ty zaberou vždycky.

Jaké jsou nejčastější zbytečné přešlapy?

DRŽTE SI KLOBOUKY, PŘISTÁVÁME!

Asi největší chybou, které se na vás instruktor může dopustit, je způsob couvání s plavidlem na zpětný chod. Díky špatnému předvedení a vysvětlení vznikají nehody, které dost často vedou ke škodám, ne-li k úrazům. Většinou se vytvoří jakási abstraktní kritéria úspěšného zadokování v maríně, ke které začínající skippeři vzhlížejí a snaží se toho dosáhnout. Nikdo jim však neřekl, že se nejedná o mistrovství ani o soutěž krásy.

Začínající kapitáni vstupují do těchto manévrů již s plným košem očekávání a neexistuje jiná forma přistání než ta jediná povedená… „na pána“. No a to není pravda.
Ty ambice, které kapitáni mají a představa bomberského doplutí s potleskem je nutí dopouštět se řetězových chyb. Jejich strach jim říká, že podmínky nejsou pro manévr jednoduché a jejich instruktor poskytl jedinou radu. „Když to fouká musíš je trochu rychleji a být důrazný na plynu i na kormidle. Není to pravda. Přesně zde bývá počátek pojistné události. Prostá fyzika na vysvětlení postačí… demoliční síla lodí je přímo úměrná její váze, rychlosti a setrvačnosti. S váhou lodě nic neuděláte. Setrvačnost je pouze výpočet mezi třecími silami a odporem vody vzhledem k váze a rychlosti. Tedy jedinou proměnou, která způsobí zranění nebo škodu je RYCHLOST. No a tu volí skipper. Kdyby vám to bylo povědomé a našli jste paralelu s automobilovým provozem… není divu. Je to prostá logika a fyzikální zákony fungují na vodě i na souši.

Vy si můžete klást jedinou správnou otázku… a to jak se to dělá bez zbytečného rizika i v malé rychlosti?
Tohle by bylo dobré chtít pochopit. Pokud to váš instruktor udělal, pak patříte mezi ty šťastné.

KOTVÍM, KOTVÍŠ, KOTVÍME…

Další na řadě je chybná technika spuštění kotvy, která vede k úplnému zavrhnutí kotvení. A tak se mnoho jachtařů uchyluje pouze k dokování v přístavech nebo k vyvazování na kotevní boje. Je jasné, že 40m kotevního řetězu na charterové lodi není mnoho, ale pokud znáte poučku pro ideální zásek kotvy, pak víte, že pro běžné počasí to plně postačí. Pro ty horší podmínky je nutné znát místa, kde si poradíte a nemusíte se bát i když jste vystaveni větru. Například v Chorvatsku těchto míst najdete hned několik a to jak pro silnou buru, tak pro jugo.

Často hraje roli místo a způsob shození kotvy, ale v naprosté většině chyb při kotvení se jedná o poměr mezi hloubkou a délkou řetězu. V tomto momentu obě kritéria kotvení jsou v našich rukou a to jak hloubková lokace, tak i délka vypuštěného kotevního zařízení. Bohužel na adekvátní tloušťku řetězu a váhu kotvy se musíme spolehnout (to je kafe výrobce a chaterovky).

Přesto je možné jít úspěchu naproti správnou technikou. Kotva je totiž ten nejjistější způsob jak zůstat na místě a přečkat nepřízeň počasí.

JÍZDA POD MOTOREM

Valná většina začínajících kapitánů jachting naprosto správně vnímá jako sport. Ale velmi chybně chtějí soupeřit úplně ve všem. Kdo vytáhne více plachtoví v silném větru. Pokud nemáte plné prádlo, jste posera. Kdo rychleji procouvá přístavem a zadokuje s využitím masivní brzdné vlny. Dokonce i jízda pod motorem je chvilka k soutěžení. Nic to ale neříká o tom, jak máte rychlou nebo ostře řezanou loď. Je to o výkonu motoru vykoupeném spotřebou paliva. Přesto často skippeři přetáčí motory nad limit doporučených provozních otáček. U starších typů lodí je to 2400 ot/min a u novějších až 2800 ot/min.

Motory se přehřívají, protože impelery nemusí být ve 100% stavu a nemusí sát vodu tak rychle, jak se motor zahřívá. Pak se stane, že se rozsvítí kontrolka spojená s akustickým signálem, které říkají, že je třeba snížit otáčky a nechat motor dochladit. Nebo se také může stát, že špatné nasávání zvýšeným výkonem rychle přispěje k totálnímu opotřebení a poškození impeleru a motor bez chlazení se zastaví zcela. Pokud nejste mentálně připraveni na výměnu impelleru, pak zbytečně neriskujte.

Navíc motor ve 2000 ot./min žere asi polovinu než při 2600 ot/min. Pro posádku je při závěrečném tankování docela rozdíl dotankovat za 130 Euro nebo za 280 Euro. A rychlost, kterou jste si koupili zvýšenou spotřebou?
Maximálně 1-1,5 Kt.

Je mnoho chybných technik, které se můžete naučit

Chcete-li pro sebe udělat první velký obrovský krok vedoucí ke zlepšení vašich kapitánských dovedností, pak si uvědomte, že většina věcí kolem lodě a jachtingu má značnou podobnost s auty. Pojistka, zodpovědnost, vigneta, placené parkování, spotřeba, zabezpečení, provoz, pojistky, je toho „milion“. Tak se k lodi nestavme jak k vesmírnému korábu, kde nefunguje ani gravitace. Druhým krokem…. uvědomte si, že máte posádku a že být kapitánem není ONEMAN SHOW. Povelujte posádku, ať cítí, že jste v tom společně.

V neposlední řadě se vykašlete na vychytávky, když neumíte základy. Proč někdo učí absolventa autoškoly parkování na ručku, řazení s meziplynem (protože Jirka říkal, že to šetří spojku), řízení taxikářským podhmatem, atd… Ten kdo právě začal, ještě neví, jak korektně zpracovat základní úkony a již jsou mu nabídnuty lifehacky a kravinky. To svádí jen k jedinému. Pokud ta vychytávka nemá funkčního významu, pak může mít pouze potenciál machrování a obdivování diváky, kteří se mohou v okolí nacházet. Takže se tito studenti navzájem povzbuzují spíše než v odpovědnosti, v kravinách, na které se stejně nikdo nedívá.

Když velmi svižně nacouváte do přístavu, tak oči všech se na vás neupírají proto, že obdivují váš styl. Nikoli! Oni se bojí. Je to loterie o škodnou událost. Hra o to, komu zrušíte dovolenou a donutíte ho svým chováním trávit hodiny komunikace s pojišťovnou a charterovou společností a možná se sbalit a odjet domů.

POČASÍ TAM A TADY

Je hezké, že instruktoři učí, aby si kapitáni došli do maríny pro předpověď počasí… patřívalo to k dobré námořní praxi, ale dnes je rok 2026 a v maríně spíše nedůvěřivě koukají, proč to chcete, aby vám nakonec po vašich prosbách a naléhání vytiskli to, co umíte na internetu přečíst sami. Jenže co se z předpovědi dozvíte?

Počasí se opírá o předpovědní modely různých států – USA, Francie, Itálie, Řecka, ap. Každý z těchto modelů předpovídá ve vztahu k dané lokalitě a o kus dál může být průběh zcela odlišný. Je proto nezbytné ovládnout takovou předpovědní aplikaci, která vám řekne, jak bude ve vašem kotvišti za dvě hodiny až budete odplouvat a pak za 10 hodin na místě, které je 70 NM (126 km) daleko. Tam totiž později budete zakončovat svou plavbu a bylo by dobré vědět jak to provedete.

Plánování rozhodně ano, ale smysluplně. Vyjet se zjištěním, že si musíme pospíšit, protože večer bude tma… je žalostně málo. Proto jsme vyvinuli aplikaci, která vám pomůže naučit se plánovat. No a pokud raději dáte na intuici, pak se přesvědčte zda máte správnou intuici.

www.sailguru.cz

Jachting není raketové inženýrství, jedná se o naprosto logickou věc, kterou nemusíte trénovat, stačí jí pochopit. Ale to vám nikdo neřekne. Brzy byste svého instruktora přestali potřebovat, ale to on nechce. Musíte si přece koupit ještě 6 kondičních plaveb a tak své kurzisty musí neustále držet v tenzi, že to ještě nezvládnou, ale už brzy,… atd.

Jachtařské školy potřebují opakované uchazeče, protože v každoročním přírůstku nových jachtařů jich stále není dost, aby se všichni chrti nažrali. Takže na řadu přichází marketing strachu.

Jen ho nechte, ať se bojí

Přístavní manévry přímo vybízejí ke strašení. Ale kdybyste se nad tím zamysleli, tak pokud přijedete do přístavu a bude foukat vítr, tak se nestane vůbec nic…

• už jste v přístavu
• je tam mělko a nutopíte se
• je tam spousta lidí, takže se neztratíte
• NIC NEHROZÍ

Přesto vystresovaný skipper chce po lodi takové reakce, které ho naučili…. no a ono to nejde. Pak nastává panika a havárie. Přitom by stačilo „do toho“ v případě nejasností jen NEHRABAT. Loď bez kapitána unášena pouze větrem přistane bez poškození sama.

Takže kdo způsobuje ty škody? Kapitáni, stres a nepochopení toho, co se při kotvení děje.

Takovéhle divadlo můžete sledovat v nekrytých přístavech i při poměrně malém větru 12-15 kt. Nebo u čerpacích stanic… Chcete se podívat, jak to všichni stále nechápou… Ideálním místem je Chorvatsko. Přístav ACI Rab (když fouká bura), Mali Lošinj (při meastralu), Biograd na Moru (bura), Sukošan (bura i jugo), Primošten (jugo), Rogoznice (jugo), Trogir (bura), nebo je parádní podívaná při buře u benzinky v Biogradu v pátek odpoledne. Navíc nedaleko je kavárna a tak to můžete sledovat jak hokej ze skyboxu. Nejde o to se posmívat druhým, ale poučit se z jejich chyb.

Noví mladí skippeři nechápou tu fyziku a dynamiku a neustále s větrem bojují, namísto aby ho poslechli a šli s ním. Některé věci jsou tak prosté a přitom se je všichni učí úplně obráceně.

Často mi v hlavě zní nezodpovězená otázka. Proč jachtaři neustále platí nácvik a dril přístavních manévrů, když nikdy již nepoplují s partou jachtařů, se kterými trénují do zblbnutí nesmyslné manévry?

Vzpomeňte si na svou autoškolu.

Byli jste mladí a nezkušení a měli jste ve svých rukách auto, které disponuje vyšší rychlostí a větší smrtící silou. Navíc se pohybuje v hustě zalidněných lokalitách, kde se neustále v jeho bezprostřední blízkosti vyskytuje značné množství chodců a ostatních řidičů. A přesto si nikdo z nás nezaplatil doplňkový kurz parkování u obrubníku nebo zajíždění do garáží…

Takže jak jste na to tenkrát šli? Já si to pamatuju. Já na to šel pomalinku a opatrně!
Pokud vám to stále není jasné, tohle rádi vysvětlíme komukoli.

Uvidíme se na našich kurzech.
K nám se nebudete muset vracet. A pokud ano, pak jen z přátelství.