Divoké historky – Chorvatsko
- zveřejněno:
Je to až ikonické jak se na parkovištích přístavů nemůžete splést. Image mořského vlka provází některé z nás jak žvýkačka na botě mokasíny Sebago. Ne, že by to nebylo jedno, ale ta vitráž podivnosti se skládá z mnoha sklíček a jejich celek vám odhalí celý obraz. Není na něm bohužel žádný svatý patron jachtařů, ale někdo, kdo vypadá jak děda Lebeda z večerníčku. Tahle móda ovlivnila i myšlení mořských vlků a posvětila syndrom nepostradatelnosti a kazatelství na životní styl. Nezáleží na národnosti, všichni šijí u stejného krejčího. Začíná to trikem ruského ponorkového námořnictva z army shopu, drsňáckým strništěm a divokým rozcuchem alá Ondřej Hejma to nekončí. Kulich, kšiltovka nebo pirátský šátek je rovněž nezbytnou rekvizirou, stejně jako náramky z mušlí, kůže a dřeva, které přidriftovalo na Mali Losinj. Image dokreslují brýle, ale ty jsou hlavním rozlišovacím prvkem. Češi mají většinou cyklistické štítové ergonomické brýle, Rusové a Poláci něco jako Ray Ban – čert vem sport, hlavně ať je vidět cash a Němci nosí žluté balistické brýle jak na střelnici (asi něco vědí, co my ne).
S jedním mořským vlkem jsem měl tu čest pracovat a jeho posvátná věta když nastupovala posádka na loď zněla:
“Uvědomte si že na břehu zůstala demokracie, tady jste na mé lodi.”
Vždy když jsem to slyšel, tak se mi zježily chlupy na páteři jak rhodéskému ridgebackovi.
Kapitán vždy jí první
Několikrát se mi stalo, že jsem plul s posádkou, na které se podepsal jeden takový instruktor a do hlav jim dokázal i v jejich dospělosti zasadit zlozvyk, kterého se budou špatně zbavovat. Ten pocit, že jsou někdo víc. Ten pocit, že už si nikdy nemusí uvařit kafe, protože jim ho vždy posádka podstrčí se slovy “Káva pro kapitána”. Tenhle pocit vás však sytí pouze falešným pocitem neomylnosti a tato dětinská hra přestane být legrací záhy, když si na to zvyknete. Osobně nemám rád, když se o mě někdo moc stará. Kávu si vařím sám a jím klidně jako poslední. Mám rád lidi ve své posádce a vážím si každého z nich. Pomáhají mi a společně dokážeme s lodí věci, které by člověk sám prováděl se značnými obtížemi.
Kam se poděla ta zodpovědnost a role staršího bráchy nebo taťky Šmouly. Povšimněte si někdy v přístavu, jak se až úzkoprse uznávají kapitáni lodí navzájem mezi sebou. Je to jak nějaká jachtařská nadřazená rasa, sekta. Přijde kapitán na palubu a vše se točí kolem něho, udělají mu místo, dají ochutnat své nejlepší kousky a udělají mu místo i kdyby někoho měli poslat spát a hlavně se vše začne točit kolem jeho polotrapných vytahovačných historek, … proč?
Ještě mnohem vtipnější je vidět a i slyšet, jaké kraviny spolu tito kapitáni řeší. Často probírají námořní fámy, ohánějí se momenty svého bezchybného trimu plachet a když se to nepovedlo, tak buď je špatná loď nebo posádka moc nezkušená, ale oni jsou hustí kdykoli.
Tohle je první krok na cestě do pekla. Ztráta soudnosti a respektu. K ostatním, k lodi i k moři.
Navrhli jsme kolekci jachtařských trik, sportovní a neponorková.
-
- Select options This product has multiple variants. The options may be chosen on the product page
-
- Select options This product has multiple variants. The options may be chosen on the product page
Santa z tunelu
Byl jsem právě na palubě regatové Salony 380 s dámským kurzem. Sail byl moc povedený. Holky byly super. Kormidlovaly a tahaly plachty ve větru kolem 22 uzlů a krásně jim to sypalo. V té době jsme byli na dosah Talaśćice – Dugi Otok. Doplachtit až do Brbinje jsme už neměli sílu. Všichni měli hlad, tak volba padla na ponorkový tunel Bukasin. Moc jsem si přál, aby tam nebylo moc lodí. Jak jsme se blížili, už tam na nás čekala jedna plachetnice. Pozdní odpoledne a my couváme do tunelu. Loď je česká! Tak to je tragédie. Kurz plný chlapů. Holky protáčí oči. Dospělí chlápci se kupodivu chovají distinguovaně a řekl bych až zaraženě. Příchod jejich kapitána na palubu vše osvětlil. Instruktor s vizáží Santy Clause si nechával posádkou vykat a přestože kurzisti byli dospělí chlapi, tak je stíral a ztrapňoval každou větou.
“Buď ticho a šoupej botama, když se baví kapitáni.”
Ach jo, proč zase já mám tohle štěstí… Holky se moc kamarádit nechtěly, ale Santovi to trvalo jen asi 30 vteřin, než se pozval sám na naší loď, kde rozléval nějakou hnusnou domácí pálenku a somroval cigára. Následně vyparkovali z tunelu, že se jdou koupat a dali si záležet, aby se postavili tak, aby děvčata mohla objevovat jejich nudistickou show.
Vítejte na kurzu Santy Clause…
Během té doby, co holky podrobovaly naší Salonu 380 pevnostnímu testu, tihle muži kopírovali pobřeží a pod motorem prý zakreslovali do mapy. Jistě chvályhodná činnost, ale u břehu a celé odpoledne? No, nevím. Asi to mám jinak a v roce 2024 nemusím jezdit po dálnici s papírovým autoatlasem. Je nutnost to znát a ano učíme to, avšak jen do té míry, kdy to všichni pochopí a umí. Trénovat tuto praktiku do zblbnutí, když při první jízdě každý skončí na digitálním chartplotteru…?
Team Buffalo Bill
V jednom z chorvatských přístavů jsme pro změnu byli svědky hned dvou podivností. Kurz začínal nahazováním lan na pacholata. Spousta nových jachtařů nahazovala lana jak při špatném rodeu. Proč? Odpovím si sám. Netuším. Tato praktika se na Středozemní moře dostala ze Švédska nebo Finska, kde to nějak takhle řeší, protože nemají v každém přístavu obsluhu, která pomůže loď uvázat. Nicméně se tato podivná praktika rozšířila jak rakovina a jachtaři mají nyní pocit, že jak nenahodí lano, tak nemohou být celými muži.
Tato praktika je celá přitažená za vlasy a je třeba si říct, že není třeba nacvičovat něco, co s posádkou nepoužiju. Toto “lasování” s sebou nese několik úskalí:
- Šikovnost Buffalo Billa – opravdu to nikomu moc nejde a povede se jeden z 4-5 pokusů
- Rychlost zpracování lana na palubě po odhodu – pomalé, zmatené, nejisté
- Přístavní obsluha vám většinou tento manévr zhatí – přístavní obsluha sebere lana posádce
- Riziko pádu do vody – protože nahazujete oběma rukama
Pokud zajíždíte k molu i v obtížných podmínkách existují i jiné způsoby 5x rychlejší, bez rizika, bez ztrapňování. Sami je učíme a fungují skvěle.
My jsme se u pití kávy pobavili nad sofistikovanými debatami nad technikou lasování a pak se vydali na týdenní plavbu. Netušili jsme, že se vrátíme po opravdu krásném sportovním sailu do téže maríny, kde jsme přistáli přímo do obřadu svatého námořního křtu. Naběračkou a mořskou vodou bylo požehnáno novým kapitánům. Jako když se některé sekty pro přijetí topí v řece. Chvilku jsem sledoval ten pitoreskní až holywoodský výjev. Celé mi to přišlo jak dětský pionýrský tábor. Ještěže si nerozdávali lodní přezdívky nebo se hromadně nenechávali tetovat… Sám jsem týden se svou posádkou zakončil dospěle a odešli jsme tu naší hezkou plavbu zapít do hospody.
Deutsche Western
Pokud se u té lasovací blbosti ještě zastavím, rád bych zdůraznil, že pitomé postupy přinášejí i významná rizika pro lodě. To že další námořní školy dogmaticky tuto lasovací estrádu učí jako vhodnou pomůcku i pro MOB vím a skutečně jsem potkal dvě takové lodě, kde se posádky snažily ulovit vyvazovací (mooringovou) bóji právě touto technikou. Proč? K čemu je tahle blbost dobrá? Znovu si odpovím, k ničemu.
V bezvětří a s lenivou posádkou si k bóji nacouváte, pohodlně provléknete a převedete si bóji jako psa na vodítku do pozice na přídi. Hototvo!
Naše rukavice / 5 velikostí / odolné a rychleschnoucí
-
Rukavice RSSA
Jachtařské rychleschnoucí rukavice RSSA se zvýšenou odolností proti mechanickému opotřebení.
580 Kč - Select options This product has multiple variants. The options may be chosen on the product page
Polské nájezdy v Tribunji
Tak krásné městské molo jako je zde skoro nenajdete. Sedíme pod rákosovými slunečníky, loď krásně vyvázána zádí k molu. Přijíždí dvě polské lodě. Staré 50stopé Bavarie. V kokpitu sedí 8 lidí jak při duchařské seanci a skipper v červené prošívané bundě sedí za kormidlem. Couvá. velký kulatý fender přivázaný na zádi. Jiné fendry nemá. Instruktor vykládá. Najíždí svižně k molu. Narazí do fendru, ten ho odstrčí a on odjede. To celé obě lodě provedou 8x a vždy řídí instruktor a ostatní pouze sledují. Poté opouští Tribunj…?! Gdaňské UFO! Nepochopil jsem dodnes, o co šlo. Tak si jen přeji, ať tyto kapitány nikdy nepotkám.
Pirovacké bourání do mola
Další výukový postup lze sledovat v Pirovaci, kde lodě s posádkami nacvičují přirážení k molu bokem s efektem nárazu do kulatého odrazníku, který loď stočí bokem. Ano, to je jakýsi pochopitelný a legitimní manévr, ale dá se ho využít smysluplně pouze v určitých případech. Já sám jsem ho nepoužil 15 let. I když se tito instruktoři jistě domnívali a stále domnívají, že je to potřebné, já si myslím, že mozek nových kapitánů není schopen vůbec absorbovat princip a správný okamžik použití. Je to jako v autoškole učit otočení vozu na ruční brzdu. Proč se všichni tak úzkostlivě snaží naučit skippery udělat takový manévr, že nepotřebují skoro žádnou pomoc posádky. To totiž následně má za následek bezzubost členů posádky v souhře a v invenci, jak loď zachytit u mola v obtížnějších nebo krizových momentech. Tady vznikají ty návyky, které vedou 100% k pojistným událostem později při samostatných plavbách těchto kapitánů.
Vlastně nic mi do toho není a ať si každý své výuky vede dle svého, ale to neznamená, že to nemohu glosovat.
Hlavní příčinu těchto podivností vidím v koncepci. Ta často těmto školám chybí. Nemají vypracovaný výukový plán a improvizují, což je v důsledku vede k blbostem, které vymýšlí, aby s klienty za jejich peníze utratili výukový čas. Nebo se mýlím. My se s našimi kurzisty manévrujeme, parkujeme, plachtíme, navigujeme v noci, potápíme se, vyprošťujeme kotvu z hloubky, rozmotáváme zacuchaná lana z propeleru, seřizujeme a kalibrujeme přístroje a rozmontováváme záchody.
Čestně slibuji, že nikdy nebudu házet laso, nikdy nebudu trénovat MOB s jakoby ztraceným fendrem nebo členem posádky, který se chtěl náhodou za jízdy vykoupat, nikdy! Jsou to blbosti, které odvádí pozornost od skutečných postupů, které je třeba dodržovat.
Slibuji, že naši kapitáni budou umět!
Podívejte se na naši nabídku kurzů, kterou neustále aktualizujeme ZDE.
Toto přinesl sám život,
my to jen zapsali.
