Jak přežít (a užít si) týdenní plavbu s dětmi na kajutové plachetnici

aneb rodinná jachtařská realita bez růžových brýlí

Plavba s dětmi. Pro někoho splněný sen o rodinném dobrodružství, pro jiného noční můra plná pláče, rozlitého pití a otázky „kdy už tam budem?“. Pravda je – jako vždy – někde mezi. Týden na kajutové plachetnici s posádkou, kde polovinu tvoří děti od batolat po puberťáky, není ani pohádka, ani katastrofa. Je to samostatná disciplína jachtingu. A má svá specifická pravidla.

Tenhle článek není o tom, jak být dokonalý rodič. Je o tom, jak zůstat normální, neudělat z dovolené boj o přežití a ideálně si z ní odvézt víc hezkých vzpomínek než šedin.

Loď není hotel. A děti to poznají jako první…

Začněme tím nejdůležitějším: kajutová plachetnice je malý, pohyblivý, hlučný prostor, který se houpe, voní po moři a občas po naftě. Dospělý to bere jako romantiku. Dítě jako… zvláštní experiment. Asi nevystačíte s tvrzením, že zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný :))).

U šesti až osmilůžkové lodě se bavíme o prostoru, kde se žije, vaří, spí, hádá, usmiřuje, raduje, baví, také trestá i odpouští. To vše na pár metrech čtverečních. Není kam odejít „se vydýchat“. Vše, co necháte ležet, se při prvním náklonu přesune na jiné místo a pokud to leželo ve výšce, může to teď být na podlaze rozbité.

Začněme tím nejzásadnějším pravidlem: To, že taťka hned jak získal kapitánský průkaz, prodal rodině dovolenou jako luxusní pobyt na moři, ještě neznamená, že od teď se musíte snažit dětem vytvořit iluzi pětihvězdičkového hotelu. Nejde to. Jachta je úplně jiný koncept. Je to jako letní dovolená s válením u moře a zimní dovolená s expedičními výlety na ledovec. Společné je pouze slovo „DOVOLENÁ“…
Místo toho dětem pomozte pochopit, že loď je společný projekt a že to je úplně nový způsob jak poznat moře, přírodu a dokonce i sami sebe navzájem. Kontakt mezi dětmi je totiž mnohem intenzivnější. Velcí se nemají kam ztratit a malí jim závidí možnost se vším otáčet a za všechno tahat a touží je napodobovat. Dopřejte dětem možnost objevovat možnosti nového prostoru. Co smí a co ne, kdy se mohou volně pohybovat a kdy musí zůstat v podpalubí, co mohou snadno zničit a čeho se nesmí dotýkat… Lépe pochopí co mohou a pochopí na co se budou těšit a kdy na to dojde řada. Velkou chybou rodičů je veškerá osobní elektronika. Je velmi snadné děti připoutat k tabletu nebo hrám na mobilu a získat tím dvě hodinky nerušeného hraní si s plachtami. Ale tím jste nevědomky otevřeli Pandořinu skříňku.

ABSOLUTNÍM PEKLEM DNEŠNÍ DOBY JSOU HRY, FB, TIKTOK a INSTÁČ. Dětem to přináší takové uspokojení, že to k vašemu údivu snadno přebije i samotnou dovolenou na jachtě a děti budou na palubu vycházet, jen když nabídnete něco, co jim může „utéct“… koupání, paddle board nebo zmrzka. Jinak vše ostatní s nimi je přítomno na palubě a tudíž to počká a neuteče.

Sichr je sichr

Největší výzvou rodičů na lodi bývá bezpečnost. Ne proto, že by děti byly nutně nezodpovědné, ale proto, že nemají zkušenost s pohybem na houpající se palubě a nedokážou odhadnout následky drobných chyb. Základní pravidla musí být jasná, srozumitelná a především důsledně dodržovaná. Záchranná vesta není téma k diskuzi, stejně jako pohyb po palubě bez dozoru. Děti velmi dobře reagují na klidné vysvětlení, proč se něco dělá určitým způsobem. Strach na lodi nefunguje, respekt ano.

Dobré je také zvažovat míru legrace, kterou je taťka schopen dětem dopřát… Nepleťte si roli kapitána s cirkusovým šaškem, který musí neustále obecenstvo nutit ke smíchu, radosti a pocitu štěstí. V první řadě by měl dbát na bezpečnost posádky a nevymýšlet takové situace, které nacvičoval během kusrzu s kumpány kurzisty, kde si každý za bezpečí svého počínání odpovídá především sám. Pokud nenabídnete dětem vytažení na stěžeň, nebudou tušit, že to je možné a nebudou to chtít. No a pokud to někde uvidí a budou to chtít, pak to zvažujte především u bezpečně zakotvené lodě. Příliš mnoho rizikových faktorů vede k situaci, kde se něco podělá a i když to vy umíte jako kapitáni vyřešit, tak kdo v tu chvíli místo vás bude kormidlovat? A umí to?…

Jakmile se bezpečnost stane samozřejmou součástí každodenního režimu, přichází další velký protivník – nuda. Špatné počasí se dá přečkat, vítr se dá přeplout, ale nuda dokáže rozložit atmosféru na lodi rychleji než protivítr. Děti nepotřebují neustálý program, potřebují ale pocit smyslu. Pokud jsou jen pasivními pasažéry, dlouho to nevydrží. Jakmile dostanou roli, zodpovědnost a pocit, že jsou součástí posádky, situace se zásadně mění. Hlídání bójí, pomoc při vyvazování, jednoduché navigační úkoly nebo jen „kapitánská porada“ dokážou zázraky.

Kam vyplout?

Plánování trasy je u rodinných plaveb klíčové. Ambiciózní přeplavby a dlouhé etapy je lepší nechat na jinou příležitost. Ideální denní vzdálenost je taková, aby zbyl čas na koupání, objevování a spontánní radost. Dvě až čtyři hodiny plavby denně jsou většinou víc než dost. Ne proto, že by děti fyzicky nezvládly víc, ale proto, že únava se u nich rychle projeví podrážděností a ztrátou pozornosti. A na lodi není kam se před tím schovat.

Výběr lokality hraje zásadní roli. Oblasti s kratšími vzdálenostmi, množstvím ostrovů a zátok a možností pružně měnit plán jsou pro rodinné plavby ideální. Přirozené krytí před počasím, dostupné přístavy a možnost rychlého úkrytu dodávají rodičům klid, který se okamžitě přenáší i na děti. Naopak dlouhé otevřené přeplavby nebo oblasti bez alternativních zastávek dokážou zbytečně zvýšit stres celé posádky.

Příprava výbavy se u plavby s dětmi mírně liší od běžné jachtařské rutiny. Nejde o to vzít s sebou půl dětského pokoje, ale o pár drobností, které dokážou zachránit den. Léky proti nevolnosti, ochrana proti slunci, teplejší vrstvy oblečení i jednoduché hry, které nevyžadují elektřinu, se na lodi osvědčují znovu a znovu. Stejně tak obyčejný zápisník nebo lodní deník, do kterého si děti mohou kreslit, psát nebo zaznamenávat „námořnické úspěchy“.

Tatíííí, co budeme dneska dělat?

Kapitán je něco jako kouzelník. Vždy musí jako zázrakem vytáhnout králíka z klobouku a nabídnout nějaké „kouzlo“. S kouzlem osobnosti moc neuspějete, to vám je asi jasné. Proto je dobré mít připraveno dopředu několik alternativních činností, destinací, překvapení, které můžete buď okamžitě poskytnout nebo alespoň slíbit, aby se děti měly na co těšit. Nevěřili byste jakou radost udělá věta „Tak děti, kdo si dá meloun?“ nebo velice dobře funguje utajená zmrzka. Pokud loď má funkční mrazák, kupte nanuky a schovejte je „na později“. V pravou chvíli budou vaším mistrovským kouskem, který odvede pozornost od další nudné hodiny plavby ve chvíli, kdy neklapl časový plán.

Skvěle fungují paddle boardy, různé tahací plováky, nebo jen spustit gumový člun a táhnout ho za lodí. Děti tyhle triviálnosti dokáží zabavit na hodiny. Velmi zábavné je natáčení dronem, puberťáky zabavíte prosbou aby vám natočili video na Instáč… garantuji vám, že takhle kreativní video jste neviděli. Radují se z věcí, které vám na palubě přijdou normální. Již mnohokrát se osvědřil i drak, který na moři dopřál dětem spoustu nové zábavy. Když nefouká a loď pluje na motor, generuje právě tolik větru, aby lehčí a jednodušší draky létaly za lodí. Ale používejte jen ty levnější, pokud by došlo k pádu draka do vody, stává se z něho kotva a okamžitě se utrhne.

Dalším parádní kratochvílí, kterou dětem můžete dopřát, je pozorování dalekohledem. Byť se jedná o naprosto jednoduchou aktivitu, děti dokáží hlásit počty racků, nahých lidí, klacků ve vodě atd.
Pokud máte v rodině zaníceného rybáře, může taťka kapitán koupit týdenní povolenku na rybaření a i s pidi prutem si děti vyhrají. Jen pozor, abyste nenahazovali na území mořských rezervací a národních parků.

V bezvětří moc dobře funguje i možnost nechat děti postavit pod ráhnem přístřešek (bunkr), ale na to si musíte připravit špagáty a nějakou plachtu s očky, kterou můžete přivézt s sebou nebo levně koupit v místním Hornbachu. Je toho skutečně mnoho, co můžete dětem umožnit. Nevěřte však v jejich vlastni iniciativu, aktivitu či kreativitu. V novém prostředí jsou děti trošku zadřené a neví si rady. Pomozte jim nápadem.

Co ano a co ne?

Velkým tématem bývá i otázka, co dětem na lodi dovolit a co jim naopak odpírat. Přístup „všechno zakázat“ nefunguje, stejně jako naprostá volnost. Displeje mohou pomoci v krizových chvílích, ale neměly by se stát hlavní náplní dne. Sladkosti nejsou ideální výchovný nástroj, ale někdy dokážou uklidnit situaci rychleji než dlouhé vysvětlování. Důležité je vnímat emoce dětí jako přirozenou součást plavby. Na lodi se všechno zesiluje – radost, smích i frustrace. Dítě, které může své emoce bezpečně projevit, se s nimi vyrovná mnohem lépe než to, které je musí neustále potlačovat.

Možná největší chybou rodičů-jachtařů je snaha o dokonalost. Dokonalé nebude počasí, plán ani nálada posádky. A to je v pořádku. Týden na lodi s dětmi není klasická dovolená, ale intenzivní společný čas, který prověří trpělivost, komunikaci i schopnost improvizace. Právě v tom ale spočívá jeho hodnota.

Rodinná plavba učí děti respektu k přírodě, spolupráci a odpovědnosti. Učí rodiče zpomalit, pustit kontrolu a být přítomní. A zanechává vzpomínky, které žádný hotel ani resort nenahradí. Možná to nebude nejklidnější týden v roce, ale velmi pravděpodobně to bude jeden z těch, na které nikdy nezapomenete.

A pokud si nejste jisti, pak navštivte tuhle stránku, budete hned vědět do čeho se s dětmi pustit a do čeho nikoli. www.sailguru.cz