Kupte si loď a nebo raději ne?…

Kupujete loď? Vážně? A víte do čeho jdete?
Než vás vůbec taková pitomina napadne, zastavte se a v klidu rozvažujte. Ono se ne nadarmo říká, že člověk má jen dva velmi silné a krásné zážitky spojené s lodí. Ted den, kdy jí koupil a ted den, kdy jí prodal. Tohle je pochopitelně pravda a já nyní zažívám tyhle pocity a rád bych se podělil s těmi, kteří se chystají si ten první radostný okamžik dopřát. Jsem instruktor námořní plavby a tedy mám to štěstí, že loď není jen mým vysněným cílem, ale je to vlastně pracovní nástroj. Nejsem instruktor, který se věnuje kurzům 2x do roka protože mě některá ze škol požádala. Vedu školu, připravuji výukové koncepce, navrhuji navigační pomůcky, píšu učebnice, šiju rukavice a spolu s Indy tavím modlitební zvony a vyrábím z nich odpichovátka. Mám to zkrátka jako poslání a rád dělám věci komplexně a hlavně koncepčně. Úroveň je to, co odděluje kurzy skvělé od těch dobrých. Zážitků nasbírá člověk mnoho i v situacích, kdy se jedná o plavby, kdy jednooký vede slepého a takových je bohužel stále víc než dost. Tedy 20+ týdnů jsem na moři s posádkami, ze kterých se s jejich svolením a pomocí snažím udělat chytré a zodpovědné kapitány. Možná si i oni někdy v budoucnu koupí loď a budou rádi, že jsme první kroky dělali společně.

Plachetnici, kterou jsem pro tyto účely pořídil (Grand Soleil 45 Frers) je sice staršího data výroby, ale vybavená je vším, do čeho předchozí majitel byl ochoten investovat. Tedy elektronika B&G, radar, 2 sonary, asi milion VHF stanic, autopilot s možností wind modu a autotacku, dvě přední plachty (genoa + jib, obě na furlexech), dinghy s motorem Mercury 15hp ;), dva spinnakery, bouřkové plachty, a mnoho dalšího, co budete na charterových lodích jen stěží hledat. Dodělali jsme i snubber line, loď již brzy dostane 100 metrů nového řetězu a kotvu UltraMarine. No a dokonce disponuje i digestoří, což se zdá jako hovadina, ale… viděl jsem to v akci a děkuji, že byl Enrico chtivý všeho, co mohl nainstalovat.

Pro plachtění je samozřejmostí spinnaker pole se systémem dvou kloubů pro upravení výšky přídavného ráhna, running backstay, 10 winchů a anatomie, která tuto loď předurčuje pro výkonnostní plavby. Ona také byla prvním majitelem vybrána údajně za účelem účasti v Rolex regattách a asi i proto dnes jsou pro mě některé maríny díky ponoru 2,7m zapovězené, ale na vodě…. hmmmmmm. Tedy koupil jsem vysněnou loď a pracovní nástroj a teď ho správně využít, aby šla práce od ruky, dařila se a pomohla nám v podnikání.

Jenže…

neuvědomíte si, že ve chvíli, kdy se něco lodi přihodí, jste v tom sami. Nemůžete seřvat technika charterovky, že něco neseřídil nebo nedodal. Jste to vy. Vy seřizujete přístroje, vy loď dovybavujete potřebnými doplňky a dokumenty, vy máte ruce od oleje, vy budete anglicky vysvětlovat Chorvatovi, který vypadá, že opravuje okapy, co vám dělá za zvuky váš Yanmar nebo Volvo Penta. Vy musíte zareagovat ve chvíli, kdy zůstanete na moři bez větru i motoru. Je to prostě o vás. Jenom o vás.

Co jsem si uvědomil, že přes všechny moje zkušenosti je to o scénářích. Musím mít připravené scénáře na řešení situace a to rovnou několik a dle vývoje je modifikovat a včas použít. Musíte se umět rozhodnout pro nejlepší z nich ve správnou chvíli a neváhat. Už to není jen jeden scénář, že zavoláte base managera charterovky a toho probudíte a on ze své zkušenosti sáhne po telefonu a zavolá Marka, Živka nebo Stipeho a ten vás přijede z toho vysekat. Tahle čísla budou muset být od chvíle koupě lodě ve vaší výzbroji a spolu se scénáři vznikne jakýsi záchranný plán pro většinu situací. Ono totiž není dobré kvůli každé situaci, na kterou nejste připraveni volat MayDay.

Takže zaprvé zcela jistě musíte počítat s opravdu dobrým nářadím a kufrem na něj. Proč? No nářadí sebelepší kvality rezaví ve slaném vzduchu. Tedy já vše, co chci uchránit zavírám do kufru TecTake, který jsou naprostou náhradou kufrů Palican Case (Pelicase), které jsou neúnosně drahé. Přesto vám nabídne tlakový ventil, vzduchotěsné uzavření kufru a tedy konec korozi. O nářadí to vážně je strašně moc. Bez něho jste kuchař bez hrnce. Dále je dobré se vybavit náhradními díly, které mohou v průběhu plavby odejít a tím nemyslím řemen a impeler (i když řemen mi odešel před dvěma dny…), ale především u plachetnic šekly, kladky, karabiny, lana, konektory, dvojlinku na propojení čehokoli, izolační elektrikářské pásky, ale i patenty na kryty/potahy, popruhy na opravu biminy a tedy i jehlu a nit spíše čalounickou než vyšívací. Víc strašit nebudu, nebudete dělat přestavbu, ale znáte to… kdo je připraven, není překvapen. Ono jen zakrátit mooringové lano, které je velmi tlusté bude vyžadovat na koncích zatavení je výzva. To svým Clipperem, který jste dostali ke Camelkám v trafice asi neuděláte.

Pokud jste se zatím nevystrašili, pak vítejte ve druhém levelu naší vědomostní soutěže „Kup si svou loď“. Nad rámec všeho dříve řečeného se bude jednat o váš volný čas a v případě, že máte to štěstí a máte partnerku nebo manželku, tak o porozumění a podporu z její strany, protože to nářadí, které si tedy pořídíte, bude muset někdo držet v ruce a světe div se, budete to zase vy. Takže loď je krásný fajn koníček, ale žere čas. Údržba lodi je jako údržba domu – nikdy to neskončí. Furt je co zlepšovat, furt je co opravovat. Jen co tohle dopíšu (právě píši pod motorem na cestě z Korčuly do Dubrovníku), půjdu přivrtat náklonoměr a držáky lan, pak jsem chtěl zprovoznit čidla na zaplavení bildge a propojit smoke detector s centrální monitorovací jednotkou, také chci dokončit to streamování z lodi. Máme tu sledovací kamery pro jízdu i akci na palubě, kdy to celé můžeme zaznamenat díky gimbalu, který sleduje pohyb lidí, ale chybí konektor, o který se náš wi-fi router pere se zesilovačem na hudbu. Já bych raději kamery, posádka chce Iron Maiden… No musím koupit ještě jedno trafo :)))

Takže „ČAS“ je tou obrovskou cenou zaplacenou za majitelství lodě. Náš antifoulingový nátěr trupu, který předchozí majitel v květnu udělal je již porostlý řasou a je třeba ho odrbat. Wapkou rychle, ale musíte na jeřáb a naše loď má 11 tun, tedy portálový a ne všude ho mají a nejedná se zrovna o legraci i když to chcete jen ošplouchnout wapkou. Druhá šance je šup do neoprenu, lahev, olova a kartáč a jedu-jedu-jedu!… A budete to zase vy. Tedy pokud nemáte kamaráda potápěče, který za litr kořalky udělá cokoli. Je to úmorná práce, ale funguje to. Takhle se to má a to jsou dobře ukryté radosti, které jsou za tou koupí, ale vy je dostanete do sáčku happy mealu, ať jste si o ně řekli nebo ne.

Pokud vás ani teď nepřešla touha koupit loď, tak vítejte ve třetím levelu a tady půjde skutečně o prachy. Jak jste si možná všimli, tak ve svém vyprávění postupuji retrospektivně od stavu, kdy se s tím peru jak umím, přes všechny křižovatky, kdy jsem se musel rozhodnout a ujistit, že to fakt takhle chci. Peníze sehrávají v majitelství lodě velkou roli a nyní jste ve stavu, kdy loď toužíte někde kotvit a mít kde složit hlavu/plachtu. Teď se teprve roztáčí kolotoč zoufalství. Pokud jste teplomilní, asi budete ve většině případů toužit být ukotveni někde ve Středozemním moři. Pomíjím Karibik, Seychely a jiné lokality, jistě krásné, ale hovořme mainstreamově. Většina středozemí je něčím otravná a něčím kouzelná. Chorvatsko je vlastně stále Jugoška, ale díky svým ostrovům patří mezi 10 top lokalit světa pro plachtění a vodní sporty vůbec. Chorvati to pochopitelně vědí a hřeší na to. Itálie je krásná, ale současně špinavá, roztomile rozjímavá, ale neakční a líná. Není tu moc ostrovů a tak když to přijde, tak se neschováte a budete bojovat se vším, co předpověď počasí přinese. To samé zažijete ve Španělsku a Francii, kde jsou ta nejkrásnější místa a současně ten největší stres kolem počasí. Řecko je jistě splendidní, spektakulární a krásné, ale všude je daleko a nefunkční servis provází Řeky jako stigma. Na západní straně Itálie, pro změnu není důvod k vlastnění lodě, protože můžete jet podél břehu vlevo nebo vpravo příbřežní plavbou a nebo se rovnou připravit na B přeplavbu směr Sardinie a Corsica, tak v tomto místě měsíční kotviště stojí 8500 Eur. Sardinie, konkrétně St. Theresa di Galura v Bonifacio Strait si řekla o 6800 Eur pro místní a kolem 8000 Eur pro zahraniční nájemce. Ve Francii poměry neznám a tedy přejdu ke své zkušenosti s Chorvatskem. Ceny jsou tu dvoje – pevninské a ostrovní. Dobře si uvědomují, že přístav, do kterého se musíte dostat trajektem je opruz a tedy ceny se liší značně. Marina Zadar 7800 Euro za roční stání (ale teď ztratili koncesi a nepřijímají), Ugljan a Sali na Dugim Otoku kolem 8500 Euro, Veli Rat 7900 Euro, Sukošan 11000 Eur (blázinec…!), Biograd 10400 Eur, Tribunj 10500 Eur, Vodice 10000 Eur, Sibenik 9500 Eur, Trogir a Split kolem 10000 Eur, no a dál jsem se neptal a omdlel. Ceně, kterou nám nabíl Sukošan se smáli i Chorvati. Poté, co jsem si vybral tu svou marínu a zaplatil, tak jsem raději založil v Chorvatsku společnost, která z ceny ještě srazí DPH a dnes mohu konečně říci „Dobro došli“.

Možná bych ještě měl říci, že díky tomu, že se v mém případě nejedná pouze o dovolenkový rozmar, tak zatím nelituji, ale za poslední 2 dny řeším vyrvané jezdce z hlavní plachty (děkuji ti Tibore), které nejde zde v Chorvatsku sehnat, shořelý klínový řemen (děkuji Enrico), který jsem tak dlouho hledal, až na lodi po předchozím majiteli našel, ale bitva při výměně na vlnách cestou z Visu do Bari znamenalo značnou nevolnost korunovanou vítězstvím vln nad mým žaludkem (děkuji ti Neptune), až po následně zlomený hřídel od propeleru (děkuji ti Tibore) a přerušení cesty a návratu zpět na plachtách, ale s bezvětřím v brzkém soumraku… jsme se našeho N.U.C. zbavili pouze díky výkonu našeho závěsného motoru a loď dotlačili do Komiže (děkuji ti Tibore), kde jsme to téměř opravili sami (děkuji ti Janko) a technici práci jen dokončili, neb měli obří imbus a vazelínu (děkuji ti fousatej kluku z Komiže). I tak 150 Eur a den zdržení znamenal odklad přeplavby na jindy. Nelituji, zatím ne. Nicméně je to úplně jiný level stresu než s charterovou lodí a kaucí 2000 Euro.

Příště bychom si mohli povyprávět o tom, jak funguje koupě lodě a kde je kupovat a kde ne a jaký nákupní protokol je v Itálii běžný. Takže jak se říká v amerických filmech „Přepínám a končím.“