Když se daří, tak to nebere konce

Pokud jste si mysleli, že jachtařské nehody, svízele a problémy se vám vyhnou, jste naivní. Každému z nás Neptun měří čas a čeká, až budeme nejméně připraveni, aby se hustokrutě pobavil. Je to asi jako když pracujete s cirkulárkou… dokud se té pily bojíte, tak se vám nic nestane. Vaše ostražitost je vybičovaná a šlape na plné obrátky jak šicí stroj na vietnamské ubytovně. Najednou se vám zbystří smysly a rozšiřuje se vám vidění, náhle získáte třetí oko předvídavosti, jasnozřivosti a někdy i věštectví. Prostě Murphy si na vás nepřijde ani kdyby tu svou pověstnou sbírku zákonů držel osobně v ruce. Jste prostě o krok napřed.

V mnohem horší situaci se nacházejí salámisti, ignoranti a flegmouši. Ti se totiž Neptuna, Poseidona, Nema nebo jakéhokoli jiného mořského tydýta přestali bát. Ztratili ostražitost a jsou připraveni na prů***r.

Ještě než začnu popisovat, jak moc zamotaná situace může být, ještě zmíním, že předcházet všem krizovým situacím tím, že dáte napít Neptunovi, je k prdu. Byl jsem na katamaranu, kde posádka připíjela Neptunovi a část panáka, kterého mu chtěla věnovat, ve 30 uzlovém větru chrstla do xichtu mě a já byl 15 min mimo hru jak Stevie Wonder. No, ten den měli smůlu a problinkali se až k večernímu odjezdu domů. Smůla. 20 minut na to jsem zase začal vidět ostře. Kdyby se raději spolehli na naše doporučení a lety ověřené rady, tak k mořské nemoci nemuselo vůbec dojít, ale sami uznáte, že 3 panáky na kuráž a boj s vlnami v podpalubí bez oken, je cesta do pekel.

Pověrčivost a rituály… to je vždy téma.

Skleničkama se neťuká, „Kdo neťuká – nešu**á!“, na lodi se nepíská, nekupují se na palubu banány, po přípitku se ťukne do stolu, loď se nesmí přejmenovat, loď se při úplňku nesmí vyvazovat ke břehu, a tak dále…. Hovadina za hovadinou. Já se vždy ptám proč? Srozumitelnou odpověď mi nikdo nenabídl, jen mě vždy udělí lekci historie a nějaké poloimbecilní vysvětlení.

Každá komunita si vždy osvojí nějaké návyky, kulturu, lingo, rituály a pak s tím všechny otravují jak Jehovisti se Strážnou věží. Viděl jsem posádky, které bez společných triček s nějakým supervtipným nápisem nemohou ani vyjet. Nebo posádky, které s nadpozemskou úctou glorifikují a uznávají svého kapitána, kterému posluhují a chovají se k němu jak ke guru Járovi. Sami pak sebemrskačsky vykonávají nesmyslné služebné úkony, jen aby si připadali jako plavčíci, pohounci, posluhovači, otroci či zajatci. Jejich kapitán či instruktor je vlastně jakousi dominou, která je musí ponižovat, aby si vedoucí pracovníci a ředitelé pročistili své hlavy.

Nikdy neříkej „Nikdy“

Jak jsem v minulých článcích (které jsou mimochodem super) psal, koupili jsme školní plachetnici, která se stane pro mnohé naše kurzisty jejich Almou Mater a benchmarkem pro budoucí plavby. Snažíme se ji vyladit, aby to byl skutečně top zážitek.

Když jsem se na konci minulého léta zmínil, že musíme loď přejmenovat, strhla se diskuse fanatiků, kteří mi hrozili, že musím loď podrobit očistnému rituálu, aby následné přejmenování nepřineslo smůlu. Moji reakci si asi dokážete představit… smíchy jsem se málem udusil. Vzal jsem plotterové polepy a za hodinu bylo po všem. Ta krasavice, která do zátoky vplula jako Kima z ní hrdě vyplachtila jako KORU. Já to beru tak, že pokud mám mít něco rád, měl bych si k tomu najít vztah a ke jménu Kima jsem necítil zhola nic. Mohla to být italská uklízečka předchozího majitele nebo jeho činčila. Jeho! Moje ne…

Tak hurá na přeplavbu

Posádku v té době tvořili tři moji bývalí kurzisté již s platnými průkazy na kondiční přeplavbě do Itálie. 5NM od Splitských vrat ve větru kolem 15 kt se nám vylámaly jezdci hlavní plachty. Jediné, co bylo v pořádku byly vozíčky spojené s plachtovými latěmi. Po zvážení situace jsme skasali hlavní plachtu a jízdu na boční vítr do italského Bari jsme se rozhodli provést na přední plachty. Rychlosti to neubralo a alespoň jsme se nemuseli s každým mírným zesílením větru vrhat na reefování. Loď uháněla svých 7 uzů, pohoda. Cesta krásně ubíhala a my před sebou měli pohodovou 18 hodinovou plavbu. Někdo odpočíval, někdo hlídal autopilota a jen tak zevloval pohledem na rozvlněnou hladinu moře.

Shit hits the fan

Po hodině plavby se ozval bzučák upozorňující na podbití baterie. Náš milovaný autopilot (neboli po našem Helmut) kompletně vysosal servisní baterie. No to není přece žádná tragédie, stačí nahodit motor a chvíli dobíjet.

Jak říkám, tak jsme učinili. Jenže po chvilce začal být v salonu cítit kouř. Copak nám to tu asi hoří? No, čuchali jsme dlouho a ke všemu a nakonec otevřeli i motorový prostor. Naštěstí jsem si všiml, že je volný klínový řemen, který tak nějak prokluzoval na řemenicích a tím třením, kdy nedokázal efektivně otáčet alternátorem a čerpadlem, se zvyšovalo tření a teplota. Pryž alias guma řemenu, která byla už tak značně spuchřelá, se začala pálit a drolit. Našli jsme viníka.

Naštěstí náhradní řemen byl na svém místě a tak ve vlnách, v kleče a se zaťatými zuby jsem nový řemen napnul. Teď to pojede jak za mlada! Volám na Tibora „Nahoď to!“. Tibor provedl rutinní start a ozvala se rána a urval se unašeč mezi motorem a hřídelí propeleru. Chvíli jsem nechápal, o co tu jde, ale pak jsem zjistil, čemu se říká „velký servis motoru“ v Itálii. Ten unašeč měl být spojen 6 šrouby, ale přitom spoj byl zajištěn pouze jedním. Zbylých 5 nějaký idiot vyskládal na dno bilge pod tento unašeč, kde se skryly ve špinavé vodě. Takže motor se točí, propeller ne. Snad se nestalo nic víc. Motor statečně nadskočil a uštípl 8mm šroub.

Otáčíme loď

Na přední plachtu valíme zpět do přístavu na Brač, kde nám v domácí maríně pomohou sehnat servis. Řešení těchto všech problémů se samozřejmě muselo podepsat i na mém žaludku a já jsem po 15 letech visel 5 minut přes zábradlí a povídal si s Neptunem. Dobré je, že jak se to už stane, tak okamžitě přichází úleva. Takže houby zle. Vis se nám přibližuje. Po levoboku míjíme Biševo a raději plujeme od něho dál, jsme na návětrné straně a bez motoru chceme mít jistotu, že nás to nefoukne do nějakého kontaktu s pobřežím tohoto ostrova. Zatím vše funguje.

Po dalších 40 minutách přestal foukat vítr a a my stojíme! No tak to je paráda… Co se ještě všechno může podělat?! No ještě se dost ochladilo a začalo se smrákat. Už teď je jasné, že do Splitských vrat a do Milny to nedojedeme i když prý ve Viském kanálu fouká. Kdo to ale chce riskovat za tmy bez možnosti motoru?

Po chvilce padlo rozhodnutí, dokud je alespoň šero, sundaváme gumenjak a spouštíme k němu závěsný motor. Pokusíme se postrčit loď asi půl míle do kanálu k brázdě, kde foukal vítr a tam se to snad rozjede. Docela se nám daří a loď chytla vítr. Já už ale klidný nejsem a v hlavě mi běží plánovací režim. Pokud dojedeme do Splitských vrat, bude tam foukat, když je Jugo a jeho síla kolísá? Nebude tato úžina bez větru a motoru trochu nebezpečná, když tam jezdí trajekty?

Další změna plánu

Po krátké úvaze těžím ze znalosti okolí a měním plán. Díky tomu, že náš závěsný motor Mercury nabídne 15 hp, máme trochu více síly než ty mixéry, které vám pověsí na railing charterová společnost. Otáčíme a tlačíme do zátoky u města Komiža na Visu. Je to kompletně kryté před sílícím Jugem. Navíc vím, že před Komižou je mooringové pole, takže dostrkáme loď k první bóji, zachytneme se a dobrzdíme a budeme čekat na ráno a dle situace v přeplněném přístavu rozhodneme co dále. Dokují zde motorové výletní gumenjaky, které vozí turisty do Modré jeskyně na Biševu a bohužel jich je tu jak nasr….no! Takže u mola není moc volných míst a tenhle manévr bez možnosti brzdit motorem lodi a za tmy, by mohl být solidní nervák. Takže plán máme a tlačíme.

Ján od navidace hlásí rychlost a vzdálenost a tak víme, že budeme tlačit 40 min. To jde. Zatím je klid a mohlo být hůř. Kontrolujeme stav paliva v nádrži gumenjaku a jsou ho 2/3 nádrže.

Takže také pohoda. Jenže do naší laviny průseru jsme nazapočítali lidský faktor a Ján nám nějak špatně nahlásil vzdálenost a za tmy jsme to lépe neodhadli a jeho údaj nám nepřišel divný. Nakonec z toho bylo 6 NM, které jsme 3,5 uzlovou rychlostí tlačili skoro 2 hodiny. Lehce se zvětšující vlnky a zima a tma a celá tahle podělaná záchranná operace mě osobně na klidu nepřidává, ale je to jediný plán, který má naději na úspěch. Výhodou je, že disponujeme 100m kotevního řetězu, takže i to je značně vylepšená pozice pro případné alternování našeho postupu. Ale mooringy budou fajn.

Už tam budem?

V předstihu kontaktujeme přístav v Komiže a hlásíme jim náš záměr. Trochu jsou překvapeni, že tlačíme plachetnici gumenjakem, ale vysvětlili jsme jim, že máme o dost silnější motor než je u charterových lodích a tak se uklidnili a slíbili, že jak budeme v dohledu, vyjedou nám na pomoc. Super, takže máme krytá záda a hned se cítíme lépe. Nicméně dost benzínu bylo v nádrži, když jsme uvažovali o tlačení cca 40 min, ale my už tlačíme skoro 2 hodiny a „benál“ mizí a my za chvíli budeme bez paliva ve člunu.

Pomalu se přibližují světla městského mola v Komiže a už čteme i nápisy na obchodech. Super. Hledáme dalekohledem první mooringovou bóji. Pak druhou, třetí, pátou, jakoukoli…. a nic. Bohužel je listopad a mooringy vyndali před 2 týdny z vody. Jasně! Paráda. Co se ještě stane?

…Přístavní služba přestala na mobilu odpovídat, ale to jsem nějak čekal. Takže jsme nastartovali motor v plachetnici kvůli windlassu a připravili se na shoz kotvy v prostoru mělčiny mooringoviště. Tohle klapne. Najednou se ze tmy vynoří motorový člun Luka Komiža. Hurááááá! Kluci jsou hodní a připlouvají na pomoc jak slíbili. Berou si lano z přídě. Já přestupuji za kormidlo a střídám Jána. Prochladlý, promočený, ale stále usměvavý Tibor přestupuje také na naši loď a Alenka, která je posledním členem naší posádky uvazuje gumenjak k lodi, aby nepřekážel.

To, co mi kluci z přístavu neřekli, jak si ten manévr představují a tak jsem připraven improvizovat a trochu se bojím. Jsou ale vzorně šikovní a „na hodináře“ nás přitahují k městskému molu bokem, kde nám udělali místo a hned berou naše lana a brzdí nás. Bylo to až překvapivě snadné a stojíme.

Konečně uvázáni

Děkujeme jim a oni jsou velmi vřelí a srdeční. To je tak milé! Popřejí nám klidnou noc. My připíjíme nikoli Neptunovi, ale nám. Povedlo se a vyřešili jsme. Moji tři kapitáni na kondičce nelitují, že jsme nedopluli do Bari, jsou rádi, že zažili takhle komplexní záser a byli u jeho řešení. Tyto lekce se nadají secvičit.

Ráno když jsme vstali, sehnali jsme servis a dohodli jejich inspekci. Než se kolem poledne dostavili, tak jsem ze stresu začal s opravou a než přijeli, tak jsem měl hotovo. Oni přispěli jen velkým množstvím vazelíny a obřím imbusem. Hotovo. Servis 150 Euro, přístav zdarma. Nebezpečí zažehnáno a my upravujeme plán plavby a místo Itálie míříme do Dubrovníku. Je přece jen lepší zůstat v kontaktu s pobřežím. Snad se už nic víc nepokazí.

Nejsem pověrčivý, ale kdyby mi někdo odpřisáhnul, že očištění lodě před přejmenováním a přípitek Neptunovi zajistí, že se tohle nestane, asi bych si cvaknul. Ale spíš ne :)))

Těch zapeklitých situací mám za sebou už spoustu a právě proto mi přišlo zajímavé, vám sepsat průvodce, něco jako zápisník MacGyvera, který vás ze všeho vyseká. Tedy možná.
Mrkněte sem: www.sailguru.cz