Jak se plachtí na Azurovém pobřeží

zveřejněno: 16 listopadu, 2022

Se svou posádkou občas prošlapáváme cestičky v destinacích, do kterých se následně vracíme s našimi kurzy nebo rodinnými plavbami. Přiznám se, že mě osobně otevřená pobřeží lákají pramálo, protože celá plavba svádí k tomu, že budete kopírovat pobřeží jedním směrem a to téměř po přímce. No a co to znamená pro plachtění? Že nastavíte plachty v Monaku a nesaháte do nich až do chvíle, kdy je v Saint Tropez skasáváte. Tedy nudná jízda a pokud fouká E nebo SE, tak se objeví nekončící mořské vzdouvání, které rozkymácí nejednu loď. Pak pochopíte, proč je zde značné množství vlnolamů a to i u pláží.

Ale aby tato moje osobní preference nedeklasovala plavbu na Azurovém pobřeží (Côté d’Azur), tak rychle jedním dechem dodávám, že to byla úžasná plavba a nelituji jediné hodiny, kterou jsem v mnou jinak podezřívané Francii trávil.

1200 km cesty autem nás nikterak neomezovalo a naopak to uteklo snad i rychleji než o 200 km kratší cesta do Chorvatska. Konečně jsme po tolika kurzech na Jadranu zvolit úplně jinou cestu a projíždět Brennerským průsmykem bylo osvěžující. Snídaně při příjezdu byla odměnou v místním duchu. Boží.

Co vás nadchne na první pohled

Jednoznačně okouzlující je již cesta autem po úbočí kopců sestupujících k Azurovému pobřeží. Každá zákruta, každý výběžek nabízí nový výhled na skutečně azurově modrou vodu. Postupně sestoupíte klikatící se dálnicí skrze řadu tunelů z vrcholků kopců až na samé pobřeží. My jsme nakonec vyplouvali z města Antibe z maríny Port de Golfe-Juan.

Marína hezká tak nějak zasazená do starší zástavby, což ji vlastně činí takovým stylovým doplňkem tohoto místa. Romantická je i železnice, která uhání těsně po Azurovém pobřeží a rafinovaně prochází místy, kde byste ji nečekali… „byla tu dříve marína nebo ten železniční most?“ To jsou záhady. Ale pohromadě to vypadá kouzelně.

Co vás překvapí

Naše vnímání celého turistického ruchu kolem lodí je značně poznamenáno tím, jak vidíme třeba právě Chorvatsko, které je továrnou na sériovou výrobu kapitánů a následně jejich plaveb. Přes 5000 lodí, které je možné si pronajmout a s větrem v plachtách uhánět, kam až vám vaše kapitánská licence dovolí.

Ve Francii je to jiné. Lodí k pronájmu je zde tak desetina a panují tu jiné poměry i jiná pravidla. My jsme si raději pořídili vlastní tištěnou publikaci o této oblasti, která vše vysvětluje a pomáhá místními složitostmi zmateným skipperům užít si svou plavbu.

Prvním překvapením bylo, že v poměrně velkém přístavu Golfe-Juan o velikosti cca Biogradské maríny Kornati, je pouze jedno molo, které nabízí útočiště charterovým společnostem. Vlastně se nejedná ani o jedno molo, ale spíše jeho konec. V této maríně jsme vlastně našli pouze naši charterovku se svými 10 loděmi. Zbytek jsou místa rezidentů. Zjevně zde platí, že když už zde bydlíte nebo máte letní sídlo, tak máte i loď a ta je zde zakotvená. Taky přesně v čase, kdy se v Praze díky konci pracovní doby plní nadměrnou dopravou tunel Blanka, tak ve stejnou dobu zde vyplouvají malé a střední plachetnice na svoji denní dávku větrné rozkoše… Hezký životní styl.

Parkování vašeho vozu v areálu přístavu na celý týden je asi za desetinovou cenu než v Chorvatsku, které je naprosto pomatené svým turismem.
Asi musíme pochopit, že nic jiného se na bývalém Balkánu nevyrábí. Neznám mnoho věcí, které by exportovali. Automobily Zastava skončili už za socialismu a na Ajvaru a Podravce to asi neuhrají. Tedy monetizují to jediné, co jim může celý svět závidět. Šelfové moře se stovkami ostrovů a 1500 km pobřeží teplého moře bez žahavých medůz, žraloků a jiné havěti. Tedy nedivím se, ale chorvatská nenažranost je někdy až do očí bijící.

Další záludností, které si všimnete je o dost složitější mapový popis této oblasti. Na chartu je spousta zón, do kterých smíte či nesmíte vplouvat, můžete či nesmíte kotvit, platí zde striktní pravidla nakládání s odpadem a každá oblast má své hlídky na člunech (takové měšťáky), které si čas od času vše překontrolují.

Ani se nemusíte snažit najít zátoku bez lidí, kde budete mít klid. To je chiméra, kterou jste si přivezli z Chorvatska či Řecka. Zde je každý metr Azurového pobřeží osídlen a někomu patří nebo alespoň někdo reguluje váš pohyb v této oblasti.

Rovněž si uvědomte, že moře zde nenabízí mnoho mělčin. Narozdíl od Adrie zde hloubky rychle padají hluboko pod 100 m. Budete tedy zjevně odkázáni na veřejná kotviště, která se často nachází v zálivech, ve kterých jsou situovány maríny. Takové kotvení před branami. Nicméně vzhledem k cenám za marínu doporučuji si užít místních barů a pekáren a své místo v přístavu si předem zarezervovat. Pak už jen můžete objevovat krásy okolí. Před příjezdem do maríny si vždy uvědomte, že zde žijí akurátní Francouzi a ti nejsou ignoranti jako Chorvati, tedy co se vysílačkové komunikace týká. Je zde jasně daný protokol volání než vám harbourmaster umožní vjet do přístavu. Je třeba sdělit důvod k vjezdu do přístavu popřípadě ověřit předchozí rezervaci. To zde skutečně funguje velmi propracovaně. Zavoláte VHF kanál 17 a do 5 vteřin vám odpoví (tohle je v Chorvatsku naprosté sci-fi, tam se vám neozve nikdo až do chvíle, kdy začnete zmateně manévrovat v maríně, pak nastává takzvaná pískací a mávací navigační činnost). Protože míst pro návštěvníky přístavu nemají francouzské maríny mnoho, tak se bez předchozí rezervace chytnete pouze s obrovskou klikou… zlatou :))). Například Monte Carlo má asi jen 15 míst, Saint Tropez ještě méně a potkali jsme i přístavy, které měly všeho všudy 5 míst pro ad-hoc hosty. Tedy volat dopředu a rezervovat si místo je jediná kloudná šance na úspěch.

Než se vám to ale podaří, narazíte na vyhlášenou francouzskou ochotu – hovořit anglicky. Naštěstí povětšinou budete hovořit s lidmi, kteří pracují v odvětví, kde se kontakt s cizinci předpokládá. Proti tomu šílenému nesrozumitelnému akcentu však obrana neexistuje. S tím budete bojovat.

My jsme si svým křestem prošli hned ze začátku naší plavby, když jme zjistili, že pokud nebudeme naší loď brzdit, tak za jeden den doplujeme z Nice do Monaca a pak zpět podél celého pobřeží, kdy jsme minuli Nice, Cannes, Antibe, St.Raffael a se soumrakem jsme dorazili do Saint Tropez… No to byl fofr.
25 uzlový vítr, který se během dne objevil a dosáhl až solidní třicítky nás znatelně postrčil, ale i tak jsme po sobě koukali s otázkou v očích… „a kam pojedeme zítra?“.

Vítr se nehodlal umoudřit a tak byla v přístavu schována i regatta klasických lodí účastnících se exhibičních dnů Les Voiles de Saint-Tropez. Zůstali jsme tedy v přístavu dvě noci a užili si atmosféru četnických komedií protkanou krásou dřevěných vícestěžníků.

Náš typ jak na místní prodejce, který se ukázal jako funkční…
Naučte se francouzsky následující fráze:
Dobrý den…. Bonjour
Nashledanou…. Au revoir
Prosím…. S’il vous plaît
Děkuji…. Merci
a nakonec kouzelná věta, která anglicky rozmluví téměř kohokoli…
Omluvte mě, nehovořím francouzsky. Hovoříte anglicky?….
Excusez-moi, je ne parle pas français. Parlez vous anglais?
(Takto konstruovaná věta demonstruje vaší snahu hovořit jejich jazykem a dodá Francouzům dostatečnou chuť, aby se o angličtinu alespoň pokusili.)
Učit se víc, je už vysloveně nechutné machrování :)))

Co vás opravdu dostane

Jednoznačně se budete radovat nad cenami, které zaplatíte v přístavech. Zdá se že ve Francii je svět zatím normální a pokud se plachetnice přiváže lany k náplavce, připojí se k elektřině a dočerpá 150 L vody, tak nemusíte být přístavním personálem staženi z kůže.

Chorvatská marina Maslenice (kde chcípl pes) na ostrově Brač si v posezónním provozu za loď o délce 45′ vzala 160 Euro za přenocování. Ve Francii jsme se stejně dlouhou lodí přistáli v Port de Cannes na hlavní promenádě a cena za jeden den byla 46 Euro. Tedy něco není zcela v rovnováze že?!

Jak Azurové zanechat azurovým?…

Název Azurové pobřeží není jen reklamní tahák. To pobřeží je skutečně až obscénně modro-azurové a to i za mračných dnů. Takže škarohlídi zde s teorií o zrcadlící se obloze naprosto neuspějí.

Je třeba se velmi precizně seznámit s funkcí toalet na lodi. Dle francouzských zákonů jsou instalace odpadů provedeny předem schváleným způsobem a to tak, že trať jakéhokoli odpadu vždy prochází přes odpadní nádrž, kterou jste povinni mít uzavřenou a vyprazdňovat jí až opravdu daleko od břehu. Pilot book uvádí, že lodě jsou povinny vypouštět do moře odpad 6 NM od pobřeží pokud se zbavují potopitelného obsahu, pokud by se jednalo o pomalu se potápějící a tedy z části plovoucí obsah, mohou lodě takto učinit 12 NM od břehu (v obou případech se musí jednat o biologický a ekologicky nezávadný odpad). Jsem si jist, že vás nikdo nebude stopovat a měřit vzdálenost od břehu, abyste si mohli odskočit, ale rovněž bych dal ruku do ohně, že zakotveni na nějaké azurové mělčině budete pod drobnohledem ostatních (lodí, obyvatel, plavců, apod.) a v takových místech bych byl velmi opatrný.

Haló, tady Monaco

Víte o tom, že Monako je jiná země než Francie? Tak to asi ví každý. Ale přesto jsem si naběhl…
Monako přijímá politiku Evropské unie skrze zvláštní vztahy s Francií. Je plnohodnotným členem celní unie a přijímá opatření EU týkající se DPH a spotřební daně. Monako je de facto i členem Schengenského prostoru (opět díky vztahům s Francií) a eurozóny (razí své vlastní euromince, dříve mělo monacký frank). Tedy není plnohodnotným členem EU a některé regulace nemusí dodržovat. Proč to zmiňuji?

Jedete si takhle Francií a využíváte své telefonní a datové tarify v rámci EU a najednou přejedete území maličkého Monaka 2,02 km² a přepne se vám operátor… no a už to lítá! My jsme se s posádkou naší lodě trochu po Monte Carlu naháněli a účet u operátora byl rázem vyšší o 1500 Kč. Tak to jen mějte na paměti.

Závěrem chci říct, že jsem byl rád, že jsem ta místa mohl vidět a že všechna námi objevená místa nyní zprostředkujeme našim kurzistům (možná i jejich doprovodu) na kondiční katamaranové plavbě, kterou jsme již nyní vypsali a těšíme se, že si to užijete stejně jako my.