BAYESIAN – triumf inženýrství, ega a archa smrti

Bayesian byla 58,6m dlouhá superjachta postavena v loděnicích Seahawk dle návrhu Perini Navi v roce 2008. Byla krásná, obří, opulentní, byla to deklarace bohatství svého majitele Michaela Lynche. Na světě existuje mnoho obřích superplachetnic a tahle byla pouze jednou z nich, ale to pro majitele bylo málo a tak se rozhodli pro modifikaci standardního designu. Zatímco sesterské lodě od Perini Navi o stejné délce (např. Perseus>3) mají kvůli stabilitě páku síly větru rozloženou mezi více stěžňů, zde přistoupili k do té doby nevídanému řešení. Postavit nevyšší jednostěžník na světě…

Všichni znáte ten moment, kdy v přístavu stojí plachetnice a jejich majitelé, skippeři nebo jen nájemci vždy sklouznou očima na výšku stěžně, ve které se zjevně ukrývá symbol jejich ega, mužství… tedy především u stěžně platí, že na velikosti záleží.

„…a co kdyby na palubě lodi namísto stěžně stálo něco o výšce větrné elektrárny?“
No a tak se také stalo. Majestátních 72m výšky bylo jasným vzkazem celému okolí.

Při představě, že se takováto loď potopí do 40m a když dosedne na dno, tak z vody ještě kouká přes 30m stěžně s takeláží… dojde vám o jaký rozměr se jedná. Jak ale jistě pochopíte, tak i přesto, že takto vysoký hliníkový stěžeň mnozí považovali za husarský kousek a za posouvání hranic možností aluminia na úplnou hranici. Stěžeň, který o skoro třetinu převyšoval svým rozměrem délku trupu přinesl jiné technické komplikace než jen otázku, zda to hliník zvládne. Stěžeň, který ve své dutině hravě ukryl servisní žebřík pro pracovníka údržby přinesl problém, kterým byl rozměr nebo spíše jeho plocha.

Při 10-15 uzlovém větru je síla působící na 1m2 plachtoví 40kg, při 35 uzlovém je to již 280kg. A to nebudeme ani hovořit o podmínkách, které panovaly té noci, kdy se Bayesian potopil u Sicilských břehů. Tenkrát síla větru zlomově atakovala rychlosti mezi 70-100 uzly. Můžete namítnout, že plachty nebyly vytaženy a jistě byste měli pravdu, že je těžko pochopitelné, proč tedy takováto jachta neodolala nepříznivým podmínkám.

Hlavní příčinou celé tragédie, kdy při potopení Bayesianu přišlo o život 7 osob byla velmi nešťastná souhra okolností. Tou hlavní byla skutečnost, že se nacházeli ve správnou dobu na velmi špatném místě.

Jak se později ukázalo, když se vyšetřovací tým dal do výpočtů, viník byl pouze jeden… PÁKA!

Když se konstruktéři rozhodli pro nevyšší jednostěžník na světě, v podstatě si podepsali svůj osud – ortel byl již tenkrát vyřčen. Tato anomálie, kterým bylo až zbytečně odvážné technické řešení jediného super stěžně s sebou nesla jednu speciální úpravu za druhou. Oproti sesterským lodím z produkce Perini Navi, které byly dvoustěžníky se Bayesian musel potýkat s kompenzací obrovské páky stěžně a tedy veškerá takeláž byla dimenzována na extrémní nápor. CO se kýlu týče, lodě tohoto typu mají běžně zasunovací kýl, aby v případě kotvení byly schopny dojet do mělkých zátok a ukázat se světu, který by je mohl obdivovat. Nicméně Bayesian byl jiný. Celkový ponor 10m mohl být zatažením kýlu zmenšen na polovinu. Keel box o váze 200 tun a kýl o hmotnosti 60 tun musel být dovybaven kvůli výšce stěžně dodatečným závažím na konci kýlu o hmotnosti 30 tun, které mělo pomoci s vyvážením tak ohromné páky.

Technika, technologie a vysoké inženýrství mělo být brzy prověřeno přírodními živly.

Bayesian kotvila u Porticella na Sicílii. Očekával se příchod bouře, ale nic s čím by se lodě při kotvení již mockrát nepotýkaly. Horká, dusná noc se v létě umí rychle proměnit ve velmi rychlou bouřku se silným větrem a vším, co k němu patří. Byl to ten typ středomořské noci, kdy necháte otevřená okénka v kajutách, protože jinak se uvnitř nedá dýchat, a kapitán jde spát s pocitem, že ráno bude řešit maximálně snídani.

Na palubě bylo dvaadvacet lidí. Ráno jich bylo pouze patnáct, které se podařilo záchranářům dostat do bezpečí. 7 členů posádky přišlo té noci o život. Mezi nimi byl i technologický magnát Michael Lynch i se svou dcerou Hannah, které bylo 18 let.

Baesian nebyla jen „velká loď“. Byla to 56metrový sloop, spuštěný na vodu v roce 2008 původně jako Salute. Už tehdy bylo jasné, že se někdo rozhodl postavit něco, co bude na hraně. V přístavu to působilo jako manifest technologické sebejistoty.

Jeho zatahovací kýl byl pro takovou velikost lodě také technologickým počinem hodným poplácávání po ramenou. Zatažení kýlu nebyla kosmetická změna pro jízdní vlastnosti, to představovalo úplně jinou loď!
Jak později vysvětlil bývalý skipper Stephen Edwards, který sloužil na Bayesianu mezi lety 2015-2020, existovala příručka pro vyvážení lodi a další charakteristiky stability. Tam byly uvedeny velmi znepokojivé hodnoty.

Samozřejmostí byl fakt, že Bayesian musel mít kýl vysunut do plné délky vždy pokud loď přešla do režimu plavby „pod plachtami“ a pokud se pohybovala ve vzdálenosti větší než 60NM od břehu, tak kýl musel být vysunut permanentně. To by samo o sobě nebylo nikterak zvláštní, pokud si to nedáme do souvislostí.

Každá loď a především kýlové plachetnice, mají tzv „righting moment“ neboli narovnávací sílu, kdy se loď svým vyvážením snaží sama vrátit do základní polohy. Je to úhel, při jehož překonání již není návratu a neexistuje šance pro narovnání, záleží však na poměru sil. Jedná se o „Balast to Displacement Ratio“, zatímco závodní plachetnice mají tento poměr 50% a některé závodní speciály s dlouhým kýlem až 75%… Bayesian měl tento poměr 17%. To je minimálně znepokojivé. Možná se konstruktéři, posádka i majitelé nechali uchlácholit velikostí lodě a možná by to bylo i pochopitelné, kdyby namísto stěžně neměli Petřínskou rozhlednu.

Podle Stephena Edwardse však nejvíce klíčová byla jiná dvě čísla. Jednalo se o údaj AVS (Angle of Vanishing Stability), tedy úhel ztráty stability lodě a downflood angle, tedy úhel nekontrolovatelného zaplavení lodě.
Zatímco AVS při vytaženém kýlu bylo 90°, tedy loď by si krátkodobě mohla lehnout stěžněm na hladinu a přesto by se narovnala zpět, tak při zataženém kýlu to bylo pouhých 75°. Nicméně úhel zaplavení byl u Bayesianu mezi 40-45°, což bylo ještě mnohem méně než kolik byla loď ochotna v náporech díky vyvážení ustát.

A někde v tom rozdílu údajů a čísel se odehrála ta noc.

Podle pozdějších zjištění byla Bayesian na kotvě. Kýl byl v zatažené pozici, ve které ho našli i potápěči při vyzvedávání vraku. Spekulace o zlomení stěžně, který kyvadlovým pohybem prorazil trup a proto došlo k rychlému potopení lodi se také nepotvrdily. To, co se té osudné noci stalo bylo způsobeno bouří, silou větru a prudkou změnou intenzity a jeho směru. Loď se nestihla otočit na kotvě a čelit smršti v čelní poloze. Naopak vítr loď zastihl nestočenou a zaútočil na její bok. Plocha stěžně, váha takeláže, jako i váha rigu předních tří stěhů, furlexových konstrukcí i všech plachet i když pečlivě zavinutých, jen přidávalo velkou sílu hodně vysoko na páku, která měla jediný cíl naklonit loď. Vstupy do lobby, které nebyly konstruovány středově, ale z bočních palub se staly snadným místem pro vstup vody. Jak se nakonec ukázalo i přidaná zátěž do kýlu, oněch extra 30 tun, také velmi pomohla katastrofě, protože freeboard (tedy výška zaplavení vodou) se díky této extra zátěži oproti sesterským lodím stejné konstrukce trupu snížila o 100mm.

Tu noc se počasí rozhodlo, že nehraje podle pravidel. Žádné varování. Můžeme jen spekulovat jak zlé to té noci bylo, zda se jednalo jen o střih větru, trombu nebo downburst. Každopádně toho větru bylo na Bayesian více, než na kolik byl v ten moment připraven.

Svědci mluvili o něčem, co připomínalo trombu. Vodní tornádo. Krátké, lokální, brutální.
Kapitán nedaleké lodi KARSTEN BORNER, který byl těmto podmínkám se svou lodí také vystaven, byl v závěru tím, kdo mohl nejlépe popsat poslední okamžiky před zkázou Bayesianu.
„Sám jsem měl v přicházejícím větru značné problémy a tak jsem nastartoval motor a pomáhal loď stabilizovat proti větru a současně jsem se i obával abych se nesrazil s Bayesianem. Ještě jsem si ji fotil a v dalším okamžiku tam již nebyla. Bouře netrvala dlouho, tak jak to u letních front bývá, pro dvě lodě skončila tato noc různě. V jednom případě byla demonstrace inženýrství a technické bravury zřejmě zbytečnou frajeřinou.

Vyšetřování později popsalo, že loď se během zhruba 15 sekund dostala až na 90° náklonu.

Okamžik, který vše změnil. Rychlý úder, který nedal šanci posádce reagovat. Navíc v noci, kdy blížící se pohromu nikdo nemůže zahlédnout a připravit se. Celý proces trval zhruba 16 minut od prvního výpadku systémů až po zmizení z GPS.

Když dneska stojíte na palubě jakékoliv jachty a díváte se na klidnou hladinu, máte tendenci věřit, že věci jsou pod kontrolou. Technologie, předpovědi, zkušenosti.

Baesian měla všechno z toho. Možná víc než většina ostatních. A stejně to nestačilo.
Protože moře neřeší, jestli máš 10 metrů kýlu nebo 4. Jestli máš stěžeň vysoký 20 metrů nebo 72. Neřeší, kolik stála loď ani kdo na ní spí.

Moře chyby neodpouští.