Amatérské regaty alias demoliční derby

Je ráno. Mlha se tetelí nad přístavištěm ve Starém Gradu. Je 7 hodin a náhodou se moje tělo rozhodlo, že je již dostatečně rozlámané z lodní palandy. Jdu se protáhnout na palubu. Našlapuji potichu, celá posádka ještě hlasitě oddechuje. Slunce postupně zaplavuje celou zátoku a mlha zlátne. Velmi tiše až téměř mysticky se z mlhy vynořuje více a více plachetnic různých velikostí, které tiše avšak svižně opouštějí Stary Grad. Můj mozek postupně nabíhá a tak si uvědomuji, že se nejedná o nespavce, kteří se tu sešli v počtu větším než hojném, ale že jde o přejezd soutěžních speciálů a jejich posádek na start handicapového závodu jakési regaty. Nevím zda šlo o Jabuku nebo Sea Wolf Cup či jiný závod, ale to odhodlání bylo ve tvářích účastníků patrné.

Napil jsem se, chvilku poseděl a moje tělo se začalo pomalu dožadovat ještě jedné zkrácené směny v mé palandové spánkové laboratoři. V půl desáté začala klokotat voda, vonět káva a posádka se chystala na další slunný den. Po snídani odvazujeme loď z mooringové bóje, která byla téměř v ústí přístavní zátoky. Po půlhodině plavby v dálce vidíme mnoho plachetnic, které stojí v jednom chumlu. Kdyby se ta skrumáž pohybovala a stěžně se nakláněly, řekl bych, že se jedná o předstartovní mlýn, ale stály tam jak bludní Holanďané. I my jsme vítr měli jen takový, který vyrobilo naše Volvo Penta dopředným pohybem. Projeli jsme nehybným soutěžním polem, které blokovalo téměř celou šíři kanálu a je až komické, jak ten závod vypadal.

Pohyb nula. Lidé snídají. Skippeři vyděšeně sledují progres konkurenčních posádek. Dva muži blbnou s dronem. Jedna parta bujaře popíjí. Muž na zádi rybaří. Ti co si stihli dát tři kávy vibrují a z neznámého důvodu dokola povolují a utahují nějaká lana na navijácích… Bizarní pohled.

Regata? Ano i toto je jachtařský amatérský závod. Vítězství si nemusíte vysoutěžit bravurní jízdou, ale vyčekat ho v nehybném startovním poli. Možná se i vy ptáte – proč to tak je.

Za normálních okolností, kdyby se jednalo o řádný jachtařský závod, byl by v bezvětří zrušen, stejně jako tenisový match v Roland Garros, když začne pršet. Ale tady ne, účast je zaplacena a zrušení nedoručuje vzrušení… No a museli by se vracet peníze účastníkům.

Je to až dětsky prosté. Regaty jsou skvělým výdělečným podnikem pro pořadatele. Startovné, které nezřídka činí 120 tisíc korun pro posádku totiž při účasti 30 lodí vygeneruje prostředky ve výši 3,6 milionů korun. Z toho odečteme nějaké režijní náklady pořadatele na vlastní účast, pobyt, apod. odhadem 200 tis., pak je třeba zaplatit monitorovací techniku (nebo alespoň její zapůjčení), zahajující mejdan a konečný mejdan s vyhlášením vítězů, poháry a medaile. Také je třeba odečíst náklady za rezervaci marín pro zakotvení takového počtu lodí, které je již zahnuto v registračním poplatku. Poslední částkou bude jakési pojištění lodí v režimu regata, které je dražší než při klasickém hobby jachtingu. No a zbytek – „KASA CINK!“

Právě toto dražší pojištění již samo předesílá, že se asi budou dít škody. A to je druhá strana mince. Mě osobně je jedno, jak tyto hobby regaty probíhají a co ty jachtaře na tom baví. Zábavné to bývá především ve chvíli, když to „trochu víc foukne“ a amatérští hobby skippeři si přestanou vědět rady se svými posádkami i plachtami. Lodě se dají do pohybu a v adrenalinovém vzrušení si začínají dokazovat, kdo je ten silnější pes. Těsné míjení, divoké manévry, to vše je k vidění nejen při startech, ale i při obrátkách kolem bójí. Nikdo neřeší, že závodní pravidla mají oproti COLREG72 jistá specifika, která ne všichni znají a tak každý dodržuje a prosazuje jiná pravidla a tím často dochází k poničení lodí. Prostě hrrrr na ně!

Byl jsem svědkem, kdy rakouská regata čítající asi 25 lodí zakotvila u mola ACI maríny Žut, když v noci začalo foukat Jugo o síle 35 uzlů. Nám se povedlo se z jejich řady nechat oddělit až na konec mola. Nechtěli jsme do rána poslouchat Falca a dřevákové tance. Ráno bylo zajímavou podívanou, kdy skippeři bujaře diskutovali nad tím jak při bočním větru o takové síle vyjet z řady. Logika velí, že první odjede ten na závětrném konci řady a postupně se pohodlně oddrolí všichni, ale omyl. Vždy se najde statečný blb. Ten vzal úkol na sebe a hodlal se vykořenit z té řady sám. Lodě které se na sebe větrem mačkaly svíraly fendry a nebylo možné tam dát plný knedlík a na hrdinu se vyrvat ven. Ten naivka to přesto zkusil. Fendry ho však zpomalily a v rozhodujícím momentu opuštění koridoru mooringových lan ho to sfouklo. Behen 5 vteřin se pověsil na úvazové lano sousední lodě a pak dostal ten vůbec nejblbější nápad… že se z toho vyprostí sám divokým manévrováním kormidla a pulsy propeleru. No nebudu to prodlužovat poškodil 4 lodě včetně své a ven ho dostávali skoro hodinu… :))) Regata!

My tomu žertem říkáme laminátové demoliční derby a smějeme se, ale on moc důvod ke smíchu není. Jen loni jsme nedostali včas 2 lodě, protože byly delší dobu v opravě právě po absolvování některého z těchto závodů. No z cizího krev neteče, to je jasné.

Nejlepší hláškou, kterou jsme slyšeli před regatou zůstává „Použití spinakeru při závodu je povoleno. Před startem uděláme školení, jak s ním zacházet.“ Když jsem tohle zaslechl v té restauraci, kde před check-inem na sebe všichni machrovali, poprskal jsem se kafem…

Všem závodníkům přeji hodně zdaru a prosím méně škodných událostí.