10 největších blbostí, které se stále reprodukují mezi jachtaři

V každém sportu přichází rok co rok noví zájemci, kteří obměňují „kádr“. To je normální běh světa. Začátečníci se učí od starších a vzhlížejí k nim, aby se po pár letech nechali sami obdivovat novými „mladými“. Každých přibližně 10 let můžete dokonce zaregistrovat znatelný generační skok. Navzájem si předáváme informace a sdílíme je, což je i fenoménem dnešní doby, kdy něco, čemu se říká „know-how“ ztratilo svou cenu a veřejně se očekává, že je zcela normální tyto těžce získané informace sdílet s ostatními navíc s entuziastickým výrazem ve tváři. Pokud se snad náhodou rozhodnete na svých znalostech a informacích „sedět“, budou vás ostatní vnímat jako někoho špatného, nekolegiálního až lakomého.

Obzvláště svět jachtingu je takové prostředí, kde domněnky a pitomosti mohou zakořenit jak pampeliška na pěstěném greenu. Proč tomu tak je? To je asi jednoduché. V Čechách nemáme formální námořní či mořeplavecké vzdělávací instituce a průsak zahraničních výukových systémů není zjevně dostatečný.
Tak se jednoduše stane, že instruktor plavby, který nemá žádnou speciální kvalifikaci než to, že již má svou licenci, začne učit. Informace, které sdílí jsou získané před nedávnem, nejsou ověřeny desítkami či stovkami plaveb na moři. Tedy jak se říká: prodává za tolik, za kolik nakoupil. Ale od koho nakupoval? Toť otázka. Pravděpodobně od někoho podobně informovaného.
Tak se stává, že základní informace, které jsou instruktory označeny za klíčové se sdílí s dogmatickou přesností bez větší snahy pochopit, jak ty věci fungují. Zbytek bílých míst ve svých znalostech improvizovaně zaplní domněnkami, fabulacemi a pitomostmi. No a lavina předávaných znalostí české námořní školy se rozjela a člověku někdy zůstává rozum stát.

Já informace sdílím výhradně se svými studenty/uchazeči a nerozsévám je na potkání. Stálo mě to moc úsilí a já jsem svůj průkaz musel vybojovat v zemi s jiným jazykem a až chorobným zápalem pro jachting. A ano, jsem si jist že se mi dostalo správných informací, protože jsem viděl lidi a jejich hodnosti, kteří nám přednášeli a i zkoušky vypadaly značně jinak. Proto se snažím tyto informace posílat dál co nejvíce. Třeba se tím vyvrátí některé ze zažitých hloupostí či špatných návyků, které se neustále „nikdonevíproč“ reprodukují.

Podívejme se na prvních 10 bizárů, které mi vždy vytanou na mysli jako první. Třeba v nich uvidíte někoho, koho dobře znáte.

 

1. Fenderuzel

Ať už uzlům říkáte svými přezdívkami nebo anglickými názvy, není důležité je pojmenovat, ale správně a včas uvázat a použít. Hlavní bolestí, kterou nepochopím nikdy je LODNÍ UZEL (vulgo loďák nebo také fendr uzel), jeho provedení je snadné a jeho aplikace také. Přesto to můžete parádně pokazit a nadrobit si nemalé problémy.

První pitomostí je tzv. pojišťovák, který má zajistit, aby se uzel sám nerozvázal. Jistě chvályhodná úvaha, ale kolik jste viděli lidí, kteří ztratili fender kvůli lodnímu uzlu bez pojišťováku? Za více než 25 let, kdy jezdím na lodích se mi samovolně tento uzel nepovolil a nikdy jsem fender neztratil. Pojišťovák je spíše znehybňovák. Lodní uzel má sloužit k rychlému povolování na railingu a k hbitému přestavení výšky. Pojišťovák je přesně ta věc, která vám může značně znepříjemnit život. Za mě vždy bez!

Druhou blbinou je rychlopovolovací smyčka, která vám má pomoci jedním trhnutím fender odvázat. Proč? Účel fenderu je spolehlivě viset a chránit, nikoli být bleskurychle schován. Vytrhávací klička je přesně to, co se povolí při kontaktu sousedních lodí a vy přijdete nejen k úhoně, ale i o fender.

Třetí naprostou hovadinou je navazování fenderů na railingové sloupky. Proč? Aby byly dobře a pravidelně umístěny? Design?
Aha! ABY SE NEPOSOUVALY! Ale právě to mají dělat! Pokud se o sebe v přístavu třou dvě sousední lodě, tak se do sebe zamotávají jejich fendery. Je nezbytné, aby bylo umožněno posunutí. Jinak by se například při opuštění přístavu ohýbaly sloupky. A protože jezdí většina z vás na charterových lodích, tak touto pitomostí opravdu ničíte loď někoho jiného. Všimnout si můžete, že technici to již vědí a tak obchází loď a všechny sloupky vždy kontrolují.
Má rada zní: KDYŽ NĚCO FUNGUJE, TAK TO NEVYLEPŠUJTE! Většina uzlů je vymyšlena a prověřena staletími a není nutné je překonat.

2. Dračák

Je ostudné a trapné, že ti, kteří prošli kapitánským kurzem neustále přistupují k námořním uzlům jako k disciplíně při plnění táborových bobříků. Jedni uzlík vymotávají podle dementních rychlonávodů z Instagramu, druzí po skautsku se při vázání lanem opásají a motají dračák kolem těla a ti další neustále vykládají pohádku o jezeru, princezně a draku, tak jak je to učili v horolezecké oddílu Skalníček.
Tohle je k ničemu – takhle se to nehraje! Představte si, že v silném větru a metrových vlnách se utrhne oko (bowline = dračák) z otěže jibu (přední plachty), no a skipper musí poslat někoho rychle uvázat „ten superpevný, správně velký bowline“ do takových podmínek na kluzkou příď. Každá vteřina se počítá… no a vy začnete s princeznou?! Tohle jsou ty momenty, kdy vznikají krizové situace. Samozřejmě ti, co doposud frajeřili s omotáváním těla a motáním jednou rukou naštěstí sami usoudí, že jejich umění je úplně k prdu a odmítnou. Kapitán, pokud umí (POKUD!) tam musí sám, ale má někoho, kdo v té situaci umí spolehlivě vést loď?
Má rada zní: NAUČTE SE BOWLINE SPRÁVNĚ VÁZAT! Každý uzel má svůj grif a naši absolventi na bowline potřebují 3 vteřiny – protože znají ten trik!

 

3. Kotvení

Dalším fenoménem je kotvení. Velká spousta jachtařů kotvám nevěří. Proč, protože je to naučili jejich líní instruktoři, kteří si myslí, že jistota je kulomet a když už jsou někde v zátoce, tak jediným možným myslitelným způsobem je placená mooringová bóje. Je to ta největší blbost na světě. Mooringová bóje vás opije pocitem falešného bezpečí. Pokud jste v zátoce, ze které není úniku, která je návětrná a začíná to s vámi smýkat sem a tam, je jen otázkou času, kdy se urvete. Vloni se to stalo měsíc po sobě dvěma lodím a pár měsíců na to jsem se utrhl i já sám. V mém případě jsem si nevšiml „načatého“ mooringového lana, kterým jsme se k bóji uvázali. V těch ostatních se přetrhlo to lano, pevně spojující bóji s betonovým blokem na dně zátoky. Ptáte-li se jak je tohle možné, odpověď je jednoduchá – prachy. Mezi bójí a blokem by měl být v klíčových místech řetěz. Tedy od bóje dolů alespoň 2 metry, které zajistí menší riziko navinutí bóje do propeleru při neopatrném manévrování a dole u betonového bloku by ho mělo být tolik, aby se lano nikde nedotýkalo toho šutru a neprodřelo se. Ale Řecko a Chorvatsko :))))… zapomeňte!
Ani bóje nemají ty správné vyvazovací, které unesou tah lodě. Často kvůli úspoře umisťují přístavní bójky dostatečné tak pro pramice rybářů, na jejichž plastová ucha fakt nemůžete zavěsit 7 tunovou loď. Tedy ve špatném počasí je mooring ten nejhloupější nápad. Jedinou výhodou mooringu je, že je vás vystrašených víc pohromadě.
Pokud se vrátím ke kotvení, tak pokud dodržíte správné poměry hloubek a délky řetězu, tak vytvoříte vážně slušný odpor všemu, co fouká a pokud by náhodou bylo větru ještě o dost víc… neurve se to. Možná budete kotvu vláčet, ale to neznamená nekontrolovaný let, jako když se utrhnete z mooringu. Popotahování kotvy vám dá luxusně dost času se obléci, nastartovat motor a jít situaci řešit. Pokud uvidíte videa lodí odolávajících velmi špatnému počasí, většinou to bude na kotevním řetězu.
Samozřejmě lodě soukromých majitelů mají další výhodu, kdy oproti 40m řetězu, kterým vás charterovka vybavila, disponují řetězy nad 100 metrů délky. Navíc, pokud se nad situací zamyslím, co vlastně děláte v takovém počasí v nekryté zátoce? Nesledujete počasí? Spoléháte na předpovědní modely svých iPhonových aplikací? Námořní státy disponují mnohem lepším systémem předpovědi počasí a tím jsou monitorovací meteobóje, kdy příchod čehokoli nepředpovídají, oni situaci rovnou popisují a hlásí blížící se počasí s naprostou jistotou. Proto např. Radio Split v Chorvatsku nedělá predikci na 3, 5, 10 dní, pro námořní dopravu je toto hádání ve stylu Dagmar Honcové nedostatečné. Radio Split vydává report na prvních 12 hodin od zveřejnění a následných 12 hodin. Tento report dle potřeby neustále aktualizuje v čase. Tedy pokud víte co se žene, nepočítejte metry řetězu a namiřte si to do nejbližšího přístavu.
Má rada zní: NAUČTE SE KOTVIT! Otevřou se vám skvělé možnosti nocování na velmi bezpečných a krásných místech, ale nezapomeňte sledovat počasí.

4. Invertor

To je takové zařízení, které dokáže přeměnit 12V na 240V. Kouzlo!
No, ne každá loď je tím vybavena a pokud ano, dají se tím snadněji dobíjet zařízení, jako je notebook, holicí strojek a vlastně vše, co nebylo konstruováno na symbiózu s USC-A nebo hůře USB-C.
Jenže… Jak se v lodních zásuvkách objeví 240V, každý má pocit, že rozjede teplomet, Nespresso nebo fén. Tak to ani náhodou. Tyto invertory, chcete-li měniče vám nabídnou přeměnu z baterie odebraného napětí 12V, ze kterého udělají 240 V to ano, ale do hry se dostává PŘÍKON spotřebiče. Každý by si měl zapamatovat důležitou poučku z fyziky ZŠ. Příkon je tvořen součinem proudu a napětí. Jednodušejí W = V . A (watty = volty . ampéry). Proč? Dobře sledujte…
Varná konvice může mít…… 2000W = 240V . ?A ……No to je skoro 9A. Takové proudy se v barácích rozvádí „sakratlustými“ dráty a vy byste chtěli tohle nacpat do těch zvonkových drátků rozvedených po lodi. Výsledkem by mohlo být zahoření elektroinstalace. A věřte mi, požár se po lodi šíří rychle.
Právě proto pokud je na lodi instalován invertor, pak většinou nabídne výkon 200W a to skutečně nerozjede žádný spotřebič s větším odběrem. Tedy se to z bezpečnostních důvodů ani nerozjede a tím je lodní elektroinstalace ochráněna. Můžete využít max. 200W= 240V . 0,9A
Při takovém proudu se bát nemusíte. Jen bacha na kutily a pitomce, kteří na lodi rozmontují vypínač v kajutě, napojí tam svou 12V cigaretovou zásuvku a do ní dají svůj invertor, který může být i 1000W a ohrožení je tu znovu.
Má rada zní: POUŽÍVEJTE JEN INVERTORY INSTALOVANÉ Z VÝROBY! A pokud na lodi invertor chybí a najdete tam cigaretovou zásuvku na 12V, tak po konzultaci se skipperem použijte svůj invertor max do výkonu 200W.

 

5. Skládací vrtule

Pokud máte „lepší“ loď a není to nějaká vylítaná Bavaria, tak se může stát, že výrobce instaloval na loď lodní šroub se sklopnými listy. Výhody jsou jasné. Pokud se plachetnice dostane do režimu jízdy „pod plachtami“ tedy je hnaná větrem, její strojní pohon už není třeba. Zastavený propeler pak zbytečně brzdí hladkou plavbu. Sklopný propeller při zastavení klade vodě svými listy odpor a proudící voda lopatky k sobě sklopí a vy získáte zase trošku rychlosti navíc. Pevný propeller funguje úplně stejně, jen se to nesklopí a lopatky ryjí vodu. Aby k tomu nedocházelo, motor se nechává na neutrál bez zařazené rychlosti a hřídel propeleru se může proudem vody volně otáčet. Někdy to bohužel malinko hučí či povrzává, ale není to nic tragicky slyšitelného. Pokud zařadíte rychlost, zvuk ustane a vy budete pro změnu namáhat propeller a jeho osu, jak na něho bude tlačit proudící voda.
I sklopný typ šroubu může někdy zazlobit a zavírat trochu obtížněji a může se i stát, že se osa začne točit i se sklopným šroubem. Pomoc je jednoduchá. Právě zařazením rychlosti neumožníte šroubu uhýbat tlaku vody a zvýšený tlak ho snáze zavře. Jistě cítíte, že zařazení rychlosti má v případě sklopných listů své opodstatnění a v případě pevného propeleru příliš ne.
Nicméně i to málo stačilo, aby některý z instruktorů započal šířit tezi, že se pevný propeller musí zamknout zařazením rychlosti, aby se nepálilo gufero (prachu nebo vodotěsné těsnění na otáčejících se hřídelích)… Jako fakt? Takže když tím točí strojní pohon, tak to nevadí, ale když tím točí voda, tak to shoří? A voda, která je s tím v bezprostředním kontaktu to neuchladí?… No opět kravina na n-tou.
Moje rada zní: ZAPOJUJTE SELSKÝ ROZUM! Není nezbytné trpět Stockholmským syndromem a začít svému instruktorovi věřit každou nelogickou blbost. Rozporujte, ptejte se.

 

6. MOB

„Muuuuž přes palubuuuu!“
Tak tohle nechcete slyšet při plavbě nikdy. Asi proto se záchrana člena posádky zmiňuje jako jedna ze základních dovedností k zvládnutí praktické zkoušky. Je jasné, že nechcete nechat utopit kamaráda, manželku nebo v nejhorším případě sebe.
Jak ale provézt tento nácvik, aby z toho nebyla trapná fraška… Obyčejně někoho vždy napadne, „že jako skočí do vody“ v nestřeženém okamžiku a pak budeme křičet… a máme tu nácvik „krizovky“. Takhle to nefunguje. Nácvik není moc věrohodný, ani užitečný. Učební skripta zmiňují podivné archaické způsoby záchrany při plavbě pod plachtami, kdy nikdo neřeší jako první start motoru. U motoráků je to snadné, otočím, vrátím se, zachráním. Proč to tedy neuděláme s plachetnicí stejně?
Situace v reálu je tak zběsilá, že než si skipper uvědomí, kam až si má najet kvůli plachtám a nechtěnému „jibe“, tak pozorovatel ztratí s tonoucím kontakt a to nechcete. Ty nácviky v ideálních podmínkách, kdy oběť je střízlivá, v plavkách, moře je klidné, vlny skoro žádné, venku je teplo, všichni jsou k ruce a na břehu stojí jednorožec a kentaur – to je záchrana z pohádky. V reálu záchrana přichází protože se stala nehoda. No a ta se stala proto, že některé podmínky byly složité, pravidla byla porušena, prostě něco bylo jinak a nikdo to pochopitelně nečekal. Člen posádky byl opilý, nebo ho praštilo ráhno a je v bezvědomí, je tma a loď je vážně nakloněná, vítr fičí, je blbě slyšet a je chladno, vlny ho přelívají, atd…
Asi cítíte ten rozdíl. Proto když už nacvičujete jakýkoli manévr, hoďte do vody alespoň kulatý fender a odvažte z něho provazy. Alespoň „bambulák“ nebude tak ochotně spolupracovat.
Moje rada zní: NEVYMÝŠLEJTE PITOMINY! Pokud k MOB stavu dojde, nastartujte motor, dávejte pozor na ráhno a vraťte se na sílu motoru hned zpět i kdybyste měli zničit plachtu. Tonoucí to moooc ocení, když uvidí rychlou akci a nikoli vzdalující se loď, kde kapitán začíná vyplouvat předpisový houslový klíč.

 

7. Lasování

Já nevím, kdo tuhle pitomost vymyslel, ale opět je to chyba či frajeřinka, kterou si někteří instruktoři předávají jak nějaké božské know-how. Jsou běžně k vidění dvě základní lasování. Jednou při přístavním manévru, kdy se posádka lodi snaží lasem ve stylu Buffalo Bill pochytat do lasa vazáky či pacholata na molu a v druhém případě obrovské odhodlání ulovit do lasa mooringovou bóji. Oba postupy jsou nefunkční, hloupé a naprosto zbytečné. Vysvětlím proč.
V Šibeniku na náplavce jsem viděl 3 posádky českých lodí, jak pod vedením instruktorů pokořují práci s lanem. Ty pokusy byly zoufalé a to se tomu věnovali vážně dlouho. Nezlepšovali se. Když došlo k nácviku využitelnosti tohoto umění (šlo o zachycení vazáku na molu hodem lana z lodi), tak úspěšnost pokusů byla když hodně, tak 20%. Ve svízelném počasí a větru nechcete spoléhat na každý pátý hod. To stojí drahocenný čas. Navíc jsem si jist, že s partou nových přátel z kurzu jistě na dovolenou nepojedete. Tímpádem si nedokážu představit manželky, nebo rozjařené kámoše, jak na začátku své dovolené tráví dopoledne tím, že se učí v parném létě na molu lasovat, namísto aby se koupali nebo pili vychlazené mojito. To určitě! Pro plavby všech, kteří budou trávit čas na lodi s nezkušenou posádkou existuje jeden trik, kterým se to dělá s naprostou jistotou. Klidně vás ho naučíme.

Rovněž lasování mooringových (vyvazovacích) bójí je absolutní nesmysl, tedy pokud jste neztratili lodní hák. Dnes čím dál tím více posádek uvazuje lano pod bójí. Jsou tak naučeni. U konstrukčně naddimenzovaných mooringových bójí to moc nechápu, pouze se tím násobí riziko, že kdybyste chtěli opustit svou bóji rychle při nepřízni počasí, může vám to ten úvaz pod plovákem dost zkomplikovat. Navíc pokud na bóji, kterou jste před tím chytili do lasa, visíte uchyceni pouze tou smyčkou, je tu velká pravděpodobnost, že při divokých pohybech ve větru může ta kovová a někdy silně zkorodovaná část nosné konstrukce prodřít lano a problémy jsou na světě. Tedy jak na to? Je to dětsky snadné. Pokud je bezvětří, k bóji stačí nacouvat a za mooringové lano ji jako psa převést na příď. Nebo pokud silněji fouká, tak mi věřte, že lasování ve větru a v noci nebude fungovat vůbec. Ve výbavě lodi, světe div se je lodní hák. Bóji na přídi povytáhnout, lano protáhnout a na vazáku zabezpečit. Jak prosté, že?
Moje rada zní: MOORING UVAZUJTE TAK, JAK JE KONSTRUKČNĚ BÓJE PŘIPRAVENA! Navíc si v mooringovišti VŽDY! zapněte kotevní alarm s malým rádiusem opuštění.

 

8. Hloubka

Proč je měření hloubky od hladiny lepší než hloubka pod kýlem, je prosté. Pokud určujete svou polohu nebo pokud řídíte podle elektronického chartplotteru, je dobré zůstat v obraze a ve střehu. Jednu věc vám z nadhledu na plošné mapě ukazuje navigace (třeba Navionics) a druhou vidí trojrozměrně z úplně jiného úhlu pohledu vaše oči. Snažíte si propojit to mapové 2D s vaším viděním a protože každé vypadá o dost jinak je dobré se ujišťovat, že navigace funguje a že vy i ona víte kde jste. To se snadno udělá pomocí vizuálního srovnání geografie okolí. Další pomůckou je ujištění kartografické, že je v daném místě stejná hloubka, kterou aktuálně čte sonar. Taková ujištění vás uklidní, tedy když to sedí. Jenže pokud si necháte nastavit hloubkoměr, aby měřil od kýlu a tedy ukazoval opravdu jen volný prostor, tak vám to nebude sedět s námořní mapou nikdy, furt to bude o 3 metry jinak. Měření od hladiny je referenčně lepší a pochopitelnější. Odpočítat 2m ponoru lodi při kotvení snad proboha umí každý.
Stejně tak doporučuji našim studentům, aby si chart na elektronickém plotteru nechávali v orientaci severem nahoru (tedy North Up). Jejich mozek po chvilce přivykne a lépe se jim bude chápat „vítr ze západu“, „vlny a vzdouvání z jihu“ a „kardinální znak východní“ jasně říká… kudy se má plout a proč.
Můžete sice oponovat, že navigace v autě je také otočena v podstatě Course Up, ale tam jde více méně o kličkování v ulicích, aniž by na to světové strany měly jakýkoli vliv. Ve městech musíte jen porozumět propletencům silnic, nájezdům a křižovatkám. To na moři není.
Můj postřeh zní: NEJDŮLEŽITĚJŠÍM ASPEKTEM PLAVBY JE ZORIENTOVANÝ KAPITÁN.

 

9. No paper in the toilet!

Ano každá loď má svou Achilovu patu a každý technik svou Nemesis. No a vždy jsou to toalety. Když ke mě na kondiční plavby přicházejí absolventi kurzů „odjinud“, mají již zažité návyky ze své školní plavby a někdy je fuška je cokoli přeučit, tedy je-li k tomu důvod. Jestli jsem za posledních 15 let plachtění v Chorvatsku něco dokázal, tak jsem odborníkem přes toalety. Moc jsem jich rozebral a vyčistil, opravil nebo správně přimontoval. Věřte nebo ne, nejedná se o raketové inženýrství. Když to jednou pochopíte, pak přestanete chápat, proč se nesmí házet toaletní papír do WC?
Jsou to bláboly. Mí studenti nikdy nebudou nic balit do igeliťáků a nikdy nebudou trpět bolestmi než přijedeme do přístavu. Papír, který se rozmočí ve vodě dělá mnohem menší problémy macerátoru než cokoli „běžného“. Zde je klíčovým prvkem voda. Víte co konstruktéři lodních toalet píší na své výrobky, když je prodávají jako nové? Ne? „NEVHAZUJTE NIC VYJMA TOALETNÍHO PAPÍRU!“
Moje rada zní: POKUD BUDE HODNĚ VODY PROCHÁZET SPLACHOVACÍM SYSTÉMEM a je jedno zda elektrickým nebo manuálním pumpováním, PROBLÉM, před kterým vás charterovka vždy varuje 250 Eury pokuty, NIKDY NENASTANE!

 

10. Pistoloví krabi

Nad touhle ptákovinou jsme se už opravdu mockrát pobavili. Informace byla skutečně uveřejněna v nějaké české jachtařské literatuře, která měla odborný charakter, asi proto tomu lidi tak rádi a ochotně uvěřili.
Slyšeli jste někdy v noci po horkém dni na moři v interiéru lodi praskání, jako když v dálce hoří oheň a vy slyšíte jeho praskot? Někdy to lidé popisují jako kdyby slyšeli praskat popcorn. „Odborná“ literatura, kterou si mnoho z vás koupilo uvádí, že ten zvuk vydávají pistoloví krabi. No a dnes se tato znalost šíří jako mor. Když na molu v přístavu řeknete praskání, tak každý druhý námořník vystřelí odpověď „pistoloví krabi“.

Tak jen na okraj co jsou zač ti pistoloví krabi a jak dělají to praskání.
Pistolový krab je malý korýš, který není ani moc obratný, ale má pro svůj lov skvěle vyvinutou zbraň. Jeho klepeto je schopno vytvořit omračující zvukovou vlnu. V klepetu se nachází malá dutina do které zapadá jedna část klepeta. Krab pohyblivou část vysadí a lehce vysune a pak ji zpět prudce nechá zaskočit. Něco jako když louskáte prsty. Dojde k fyzikálnímu jevu popisovanému jako kavitační třesk. Prudkým pohybem se ve vodě vytvoří mikrobublina, ve které je vakuum, která velmi rychle kolabuje, což je provázeno lokálním miniaturním sonickým třeskem. Tento zvukový úder stačí jinak neobratnému krabovi, aby v bezprostřední blízkosti omráčil drobné živočichy, které pak snadno uloví. Už teď možná chápete, že tito krabi používají svou zbraň výhradně pro lov a nedokáží pálit kadencí kulometu. Tedy ty sta až tisíce praskanců, které slyšíte mají jiný zdroj. Většinou to bývá rozpínání a smršťování trupu lodě (laminátu, který vychládá), ale také to může být u skal, útesů nebo jakýchkoli ponořených vertikálních konstrukcí, kde rovněž dochází díky vlnám a pohybům vody k drobným kavitačním procesům a to ve větším množstvím než při ojedinělých loveckých eskapádách pistolových krabů. Aby to praskání mohlo být způsobeno zmiňovanými krabi, museli by jich být dole tisíce a na dně by neprobíhal lov, ale jatka.
Moje rada zní: NEPAPOUŠKUJTE BLBINY. Je to stejný mýtus jako ten, že vám seberou loď, když vás na moři zachrání a mají dle námořního práva na ni nárok… Jasně. Určitě. „DIvoké historky z přístavu díl 1.“

Existuje mnoho mýtů, pověr, zvyků, pověstí a bájí, kterým námořníci rádi uvěří. Rádi je následují a udělají z nich svůj nový vědní obor, rituály také rychle zakořeňují, protože díky nim si novopečení námořníci připadají jako že vstoupili do komunity jachtařů a od teď tam patří. Nemyslím si. Dnes si nejste schopni dát na palubě pivo aniž byste necinkali, musíte bouchnout 2x do stolu sklenicí, dát napít Neptunovi (a co se proboha stalo s Poseidonem – ten je asi abstinent). Než člověk absolvuje celý rituál, který každá posádka má jinak pojatý, tak ho přejde chuť. Kéž by se stejnou vervou se kterou dodržujete rituály, oblékáte vodácká pruhovaná trička (která jsou odkazem ruského ponorkového námořnictva), salutujete kapitánovi a vyvěšujete nesmyslné vlajky na nesmyslná místa, kéž byste se stejnou vervou zajímali o to, jak věci na moři skutečně fungují a jak se při vázání fenderu neoběsit.

Při plavbách je to vždy stejné. Zapomenete plavky, ručník, nabíječku, pas, ale spolehlivě ve vteřině vybalíte bluetooth reprák a 4 kartony svých oblíbených piv. Tak až se rozhodnete to skutečně umět, ať již jako kapitán nebo jako kvalifikovaná posádka, my tu jsme pro vás kdykoli.

Česká námořní akademie – SAILING INSTRUCTORS
www.sailinginstructors.cz