10 dalších absolutních hovadin, které se stále dědí mezi kapitány

Je až neuvěřitelné, jaká vlna nevole se vzedmula v jachtařské komunitě po vydání první „desítečky“. Neuvěřitelně precizně byli čtenáři proseti a oddělili se nikoli „zrna od plev“ ale „chlapci od chlapů“. To přirovnání není ve vztahu k mužnému vzhledu, velikosti nebo síle, ale spíše o dětinské snaze se vytahovat a přeměřovat a vytahovat a přít a hádat a pomlouvat. No a to mi přijde dětinské. Každopádně bylo hezky patrné, jak článek komentují začínající kapitáni a jak ti „ošlehaní mořští vlci“. Ono je jedno, kolik kdo má zkušeností, chybu může udělat kdokoli a kdykoli. Navíc jak říká jedno velmi staré moudro „pouze hlupák nedokáže změnit názor“.  Ale po vydání první desítky mám spíše pocit, že každá potrefená husa začala kejhat.

Nevadí nebudeme se bát komukoli předat nějakou zkušenost a to že s ní váš kamarád, který jel už tři regaty nesouhlasí ať již proto, že jí nezná, neumí použít, nevěří z principu a nebo mu nefunguje, tak to neznamená, že to nemůže být pravda nebo funkční řešení právě pro vás.

Podívejme se společně na dalších již druhou desítku nesmyslů, které jsou neustále k vidění na moři.
A co vy, jak to máte?.

11. Koule a trojúhelník

Takzvanými denními znaky je povinně vybavena každá loď, tedy především plachetnice, kterým náleží trojúhelník, který se na motorových lodích využít nedá. Většinou je pro vás charterovka schová pod sedadlo u navigačního stolku se spoustou jiných dosti zajímavých krámů (třeba sekery, která je na ocelová lana jak dělaná). Ale hovořme o denních znacích. 

KOULE. Tento denní znak je tím jednodušším pro své použití. Většina kapitánů ho ještě nevyvěsila, protože vlastně pořádně neví, ve které chvíli ho použít. V zátoce, kde již mnoho lodí kotví, to není třeba. Za dne je jasné, že v zátoce někdo stojí a jedná se o zátoku, tedy asi tam neprobíhá rychlostní plavba na místě. Tedy vyvěšovat ho v zátoce je asi stejně zbytečné, jako v maríně na noc rozsvítit anchor light. Ono se tak trochu očekává, že tam budete kotvit. Zbytečnost lze přirovnat snad jen k rozsvícení varovných blinkrů v garážích obchodního domu, aby bylo jasné, že tam stojíte. Denní znak je zbytečný za noci a dokonce i za dne v mlze. Prostě není vidět na dálku a nebo není vidět vůbec, což ho zbavuje odůvodněnosti jeho vyvěšení. Ale abych popsal spíše kdy ano, tak si představte, že mezi pevninou a nedalekým ostrůvkem je mělká voda. Možná je právě toto podvodní „sedlo“ široko daleko nejlepším místem pro shození kotvy, ale obyčejně jsou lodě plující kolem pobřeží zvyklé tudy proplouvat. Nejedná se o tzv. úzkou plavební dráhu a tedy není důvod, proč tu kotvu nespustit. Nicméně leckoho tím můžete překvapit. Právě vyvěšením koule na svůj úmysl upozorňujete a navíc jejím umístěním na té straně lodi, odkud máte spuštěné kotevní zařízení, jednoznačně naznačíte, kudy by vás ostatní lodě měli obeplouvat. Ve Francii mají ještě jeden bohulibý účel pro tento denní znak. Navlékají ho na lana, kterými se vyvazujete ke břehu (většinou aft lines), na každé jeden černý kotouč a tím tvoří další bariéru krysám, které se po lanech naloďují a šmejdí po zbytcích jídla.

TROJÚHELNÍK. „Ten složitější.“ Tak nejprve je třeba znovu těm, co rádi zapomínají, připomenout, že se vyvěšuje orientován hrotem kuželu dolů a znamená, že přestože máte vykasané plachty, tak používáte souběžně i strojní pohon (motor) a tím se dobrovolně zbavujete všech předností, které plachetnice plující na vítr požívají. 

Proč ho tedy vyvěšovat? 

No je to taková hra „na blbého“. Pokud ho úmyslně nevyvěsíte, stane se jedna věc. Vy si jako novopečený kapitán myslíte, jak jste s tím „vyčůrali“. Ostatní kapitáni ale nejsou hloupí a mají dalekohled. Dokáží během chvilky zjistit, zda vám běží motor, protože na plachetnici k chodu motoru patří vyplivování vody z výfukového potrubí, tak jak se motor chladí. Tedy je to JASNÉ.
Jenže ten chytrý kapitán s dalekohledem má bohužel smůlu. On ví, jaká je pravda a že on jedoucí ryze na vítr by měl jednoznačně mít přednost, ale protože je chytrý, tak ví, že ten druhý kapitán věří své fintičce. Tedy žije v domění, že všechny přečůral a podle toho se bude chovat. Zachová tak veškerou navigaci a vedení lodě v takovém stylu, jako by skutečně měl jen plachty. Vy mu svou oprávněnou pravdu nedokážete vnutit nebo na něj volat, na to není čas. Tedy přijmete jeho hru a i přesto, že má motor mu musíte dát přednost, aby nedošlo ke kolizi. S argumentací, že jste neuhnuli, protože byla přednost na vaší straně neuspějete, protože COLREG72 jasně říká, že pokud přednost nedá plavidlo povinné, musí přijmout plavidlo oprávněné taková opatření, aby bylo zabráněno srážce. Takže teprve až po vzájemném minutí na něho můžete chrlit nadávky, nebo pokud máte štěstí a potkáte ho v přístavu, ho můžete profackovat. Myslím, že všichni ostatní skippeři by vám byli vděčni.

Přesto se denní znaky nevyvěšují. Proč? Většina skipperů to považuje za zbytečné a je to spousta práce.
A já se ptám pro koho?
Skipper, vulgo kapitán alias VELITEL NÁMOŘNÍ JACHTY není na lodi sám. Má tam posádku, která se nudí a palcem vymačkává ornamenty do plechovky od piva. Kolikrát zadání úkolu uvítají jako jedinou zábavu a odpovědnost. Tedy zadejte úkol a nechte je vymyslet způsob a místo. Bude vás to stát jedinou větu a to zvládnete.

Má rada zní: VELTE SVÉ LODI, SVÉ POSÁDCE! 

12. Tankuj, tankuj, vykrůcaj

Tahle rada zní prostě a přesto je užitečná více než si myslíte. Většina charterových lodí má na palubě samolepku, jaké otáčky motoru jsou pro jeho správný chod a ŽIVOTNOST optimální. Z velké části to bude 2200 – 2400 ot./min (rpm). Tím je stanovena hranice efektivity plavby na motor, kdy je zbytečné po něm chtít více. Auto je pneumatikami pevně spojeno se silnicí a je tedy přímá úměra mezi otáčkami motoru a rychlostí vozu (pomineme-li řazení). Loď to tak nemá a v určité chvíli to přestane fungovat. Přirovnejme si to k jízdě vozu po silnici plné náledí, kde se postupně zvyšuje sklon. Na začátku to jede dobře a jak se kopec zvedá, tak začínají kola prokluzovat a ta úměra mezi otáčkami a zátěží přestane platit. Ve 2200 otáčkách loď přestává zrychlovat protože se blíží kritické konstrukční rychlosti, kdy voda začíná vytvářet tak velký odpor, že loď přestane zrychlovat.

Pro ty co by chtěli znát kritickou rychlost trupu své lodi, platí jednoduchý výpočet.
Jedná se o druhou odmocninu délky trupu ve vodorysce (LWL) ve stopách násobenou koeficientem 1,34.

Dokud jsme s kurzisty loď hnali o každý půluzel rychlosti nahoru, tankování nafty bylo vždy zdrojem diskusí. Za týden dotankovat za 5000 Kč i více – žádný problém. Dosahovali jsme rychlosti 7,3 uzlů… Jenže dnes jim to vysvětluji a jezdíme rychlostí 6,5 na 1800 otáček… naposledy jsme tankovali za 1300 Kč po týdnu celkem statečného používání motoru.

(Ještě jeden hezký příměr – náš yacht bus – Multivan T6 se 7 člennou posádkou, rakví a towboxem na kouli umí do Chorvatska přijet za 6,9 L/100 km, ale umíme tam být o hodinu a půl dříve se spotřebou 14 L/ 100 km.)

Má rada zní: TRPĚLIVOST! Připusťte si, že jste si pronajali plachetnici a nikoli doutníkový kluzák. Tak to prostě je. Na plachetnici vždy platilo, že už cesta je cíl.

13. Pro efekt cokoli

Když vysvětlujeme kurzistům princip a důvod k vyvážení plachet a případně ke zmenšení plochy plachtoví (reefování), vždy říkám, že se s kormidlem pod plnými plachtami zbytečně perou jako v posilovně, protože loď má tzv. návětrné kormidlo a bude se neustále vtáčet do větru, snahou jí udržet v přímém směru musí skipper „kontrovat“, čímž začne rýt vodu kormidelním listem, který je o velikosti žehlicího prkna. Tím jistě na rychlosti nepřidáte. Loď je překloněná a spousta větru z plachty vyklouzává, aniž by jeho síla mohla být přeměněna na dopředný pohyb. Také kormidlo, pokud máte jeden cetrální kormidelní list se při překlonu lodě z pravo-levého řízení začíná stávat spíše horně-dolním, což jen eskaluje problém. Nakonec se loď rozhodně, že na vaše pokusy kašle a sama se postaví do větru. Ale ten obří náklon, který je pro plavbu k prdu, dobře vypadá na Instagramových fotkách.

Každý z kurzistů cítí v obřím náklonu rajc a fotí se kvůli holkám, kolegům, kámošům, dětem, milenkám… Tedy logika často bere za své. Na chvíli se to dá vydržet, ale pak by mělo dojít k technicky správné plavbě. Navíc to namáhání stěžňů je značné a ne každá loď je vybavena running backstays, které zvyšují šanci odolat tomu nesmyslnému tahu.

Má rada zní: Nebuďte Instagramovými hrdiny! Buďte skvělí nejen na aranžovaných fotkách. Dělat to správně se sice tolik neprojeví na lajcích na sociálních sítích, ale vepíše se vám to do tváře. Tam to později uvidí i všichni ostatní.

14. Zpětný chod

REVERS! Couváme!…
Zařazením zpětného chodu se skutečně mění pravidla hry. Co že se to vlastně stalo?
Zaprvé už nemusíme sledovat celou loď před sebou a musíme se věnovat zadní části, která je blízce přehledná. Propeller přestal chrlit vodu na kormidelní list a tedy loď v prvních metrech rozjezdu velmi špatně reaguje. Kapitáni se právě v tomto momentu dopustí té největší chyby, kterou jim často do hlavy zaseli ti, kteří je učili. (Tenhle bod bude zase plný Facebookových emocí.) Mnoho učitelů vám vysloveně doporučí si stoupnout zády ke kormidlu a řídit jakoby za zády nebo rovnou obejít kormidlo a mít ho před sebou jako volant. Největší blbost na světě! Zeptal bych se těchto učitelů, zda si při couvání v autě také kleknou na sedadlo zády k volantu, nebo zda si chodí lehnout na kapotu a řídí skrze otevřené okénko. To samozřejmě ne. Tam přece použijí jednoduchý trik… otočí hlavu na krční páteři! Ano otáčejte se bokem, točte hlavou a rozhodně nikdy neztraťte vizuální kontakt s přístroji (hloubka), pákou plynu a řazení a hlavně nezapomeňte na těch 10, 12, 16m laminátu, které táhnete za sebou a kterým se říká trup lodi a příď. 

Těch nehod, kdy člověk obešel kormidlo a ztratil přístup k plynové páce, nebo kdy stál zády a mozek mu přehodil kdy je páka dopředu a dozadu a kapitán si přidal ve chvíli kdy potřeboval brzdit, najdete jich plný YouTube. A až se tu zase vzedme vlna mravokárců a kritiků, tak si vzpomeňme na havárie velkých lodí v přístavech, kde kapitáni mají odsloužené roky a kormidelníci to mají nikoli jako hobby, ale jako zaměstnání a přesto se občas chybička vloudí a navzájem si rvou zádě či boky drahých plavidel. Tihle kapitáni toho mají jistě za sebou mnohonásobně více než kdokoli zde ve skupině a to jak v naplutých mílích, tak ve zodpovědnosti a tak i ve studiu. Přesto…

Má rada zní: POUŽÍVEJTE KRK a zůstaňte v kontaktu s celým plavidlem! Nezapomínejte, že existuje něco, jako DESTRUKČNÍ RYCHLOST. No a pokud vám neřekli o co jde, tak my se o to rádi podělíme. Ale to už je na jinou diskusi.

15. Anchor sail

Každý kapitán, který byl nucen přestát noc na kotvě ve větru vám potvrdí, že chaotické pohyby lodi, u které byste předpokládali, že bude přísně vytažena do směru větru, jsou nepochopitelné. Začíná to drobnými smýkavými pohyby lodě a končí to frenetickým tancem tam a zpět. Důvodem je tvar lodě, který velmi rychle začne být obtékám jako křídlo letadla a zvětšuje sílu, kterou se přesmykne na druhou stranu. Pokud nemáte šanci se zádí uvázat ke břehu nebo se stabilizovat vhozením druhé kotvy ze zádi, tak jediné, co vás zbaví toho tance je anchor sail, která vytváří páku proti větru a loď se kymácí opravdu o mnoho méně. I tohle je pochopitelně věda a vědci v institutu NASA dynamiku takových plachet měřili a našli vítěze. Plachtě se říká Fin Delta a svou práci odvádí bravurně. Ale vyjma této mé nevyžádané rady, kde je ta zmiňovaná pitomost, které se kapitáni dopouštějí?

Kapitáni často používají vytaženou hlavní plachtu na kotvě jako anchor sail! Ale to je pochopitelně velká chyba. Dynamika a účinnost této plachty je natolik značná, že ve finále loď v zátoce na kotvě začne ze své pozice nastoupávat, až se loď pomalu začne pohybovat proti kotvě. To je výsledek pokud máte plachtu zarolovávací do stěžně a máte jí vycentrovanou a vypnutou. Pokud máte předepnutou celolaťovou plachtu (full-batten), tak spíše než k postupnému dopřednému popojíždění bude loď vyvíjet poměrně silné manévrovací „osmičky“. Vítr se do plachty opře, když se mu loď vystaví bokem, prolomí latě plachty na druhou stranu a ta začne makat, pak vás ubrzdí kotva, loď se stočí a znovu vítr prolomí plachtu na druhou stranu, a tak stále dokola. Ať se již ve výsledku podle síly větru, typu plavidla i tvaru trupu dopracujete k popisovanému jevu, tak nebo tak to je chybná úvaha a je lepší loď nechat volně kývat bez pokusu o jakoukoli stabilizaci. Ani jedno nemá s  jistotou záseku nic společného. 

Moje rada zní: Na charterové lodi je lepší si vyvázat nebo vykotvit záď! Tedy pokud k tomu máte podmínky – břeh, směr větru, okolní lodě, apod. No a pokud máte svou loď a nevíte, co s penězi, tak Fin Delta je vážně skvělý vynález.

16. Hammock alias hamaka

Nevím proč, ale na palubě se vždy najde někdo, kdo vytáhne z batohu hamaku, kterou buď objednal na AliExpressu, koupil ji v  Hudy nebo získal slevu na výstavě stanů a karavanů. Je to takový sen každého houpat se zavěšený mezi palmami. Ale pro loď je tento trosečnický způsob odpočinku značně neproveditelný. Jistěže najdete místa, kam tu houpajdu zavěsit, ale vždy to dopadne stejně. Hamaka je vyvázána mezi stěžeň a forestay… 

To je hodně debilní nápad a já se divím všem skipperům, kteří to posádce nezatrhnou. Stěžeň to jistě vydrží, ale zamyslel se někdy někdo nad tím, ze provaz omotáváte kolem plachty za 50 papírů, která není nezničitelná? A víte že ta plachta je vsazena do kedrové drážky v hliníkovém profilu, na který se plachta navíjí?… A že hliník je poměrně měkký materiál?… A že všichni těžší 40 kg tu lištu ohnou a tím se tak trochu zničí?… Já to fakt nechápu. 

Moje rada zní: HAMMOCK vždy až po ztroskotání! Pokud si nemůžete pomoci, tak díky kontraotěži vykloňte ráhno mimo loď a hamaku zavěste pod ráhno. To stěžeň vzhledem k nosným lanům (topping lift – topenanta) jistě vydrží a trosečnické touhy budou ukojeny. Ale i tak vám tobude více v hamace slušet na břehu.

17. Správný námořník je bos

Každá správný námořník má umaštěný háro, špinavé nehty a bosé nohy… No asi ne, ale připadá mi to tak. Nějak se mi ti kapitáni vizuálně slévají. Obzvláště ti skalní jsou si stále více podobní. Ale kde se vzalo to pravidlo, že na palubě vždy bos? Pokud ne ve filmu Piráti z Karibiku, pak k tomu nevidím sebemenší důvod. Proto se vyrábějí tzv. crew shoes, které jsou nedocenitelnou ochranou při plachtění. Bosou nonou si lépe vykloubíte prst na noze, až se vám lana z paluby dostanou mezi prsty v náklonu a vy uklouznete. Ukopnutí nehtu o kladku je taky moc příjemné a já se ptám Antone Pavloviči „Není to zbytečné?“ Viděl někdy někdo sportovní posádku lodí třeba při závodech bosky?

Při plachtění všem doporučuji chraňte si své zdraví a alespoň ty rukavice a boty si vezměte. Těch úrazů způsobených kluzkou plochou, lany, náklonem, apod. jsme viděli už spoustu. A ještě na okraj – CROCSy nejsou boty na plachtění!

Moje rada zní: Zdraví nikdo nenašel na kompostu! Existuje důvod, proč pojišťovny klasifikují jachting jako rizikový sport, tak se podle toho chovejte a nebo si pak nestěžujte.

18. Potraviny pod podlahu!

První, co každá posádka má za úkol na lodi, je distribuce materiálu. Především jídlo a pití jsou veliký kvíz. Do lednice se lecos vejde, ale kam se zbytkem ovoce, brambor, vejcemi, konzervami, plechovkami piv a lahvemi vína a ginu a rumu… Já bych nadýchal jen to píšu, ale bohužel je to realita. Nevím koho to vždy napadne nakoupit v režimu příbřežní plavby tolik jídla, jako když neuvidíte pevninu dva měsíce. Jednak to nejde skoro nikam schovat a druhak se to poměrně rychle kazí. Ale to, co chci napsat je, že prostory pod podlahou, takzvaný bilge je opravdu stoka. Možná vypláchnutá, suchá, čistá, ale stále je to stoka. Nakloňte loď s otevřenými ventily a vylejte záchod s trochou obsahu, který se vrátil z waste tanku a všechna tahle voňavá vodička skončí ve stokovém prostoru. Ňami, ňami! A vše, co se mi příčí popisovat, proteče k bramborám, vínu, pivu… ble. Takže to nechcete!

Druhým negativním důsledkem je skutečnost, že se díky zapomenutému jídlu pod podlahou údajně zničil interiér plachetnice zakotvené v přístavu. Majitel nechal pod podlahou konzervy. Voda kolem stěžně při období dešťů naplnila bilge. Bilge pumpa s plovákovým spínačem by sice měla být připojena nezávisle na přístrojovém panelu přímo k baterii, aby se jakýkoli průsak vody vyřešil pouhým odčerpáním, ale vyřadilo jí z provozu něco úplně jiného. Majitel nebyl u lodě pár měsíců. Zpočátku vodu pumpa odčerpávala, ale také odmáčela papírové etikety z konzerv, které začaly putovat směrem k čerpadlu. Velká průtrž mračen, hodně vody a bilge pump ucpaný odmočenými papírovými etiketami z konzerv… a hotovo. Celá podlaha zkroucená, spodky skříněk se musely renovovat a u motoru některé části značně zrezivěly.

Tuhle historku znám z vyprávění, ale jako nesmysl mi to nepřipadá, protože jsem čistil v charterovce stokové čerpadlo, do kterého vytekla posádce voda z toalety s nespláchnutými papíry a dle mého názoru… historka sedí.

Můj postřeh zní: NAJDĚTE SI JINÉ SCHOVKY! A proboha nenakupujte při příbřežní plavbě jako když jedete přeplavbu Atlantiku.

19. IQOS on board

Kouření je asi fajn. Já sám hulil jak ježek z pouti a to v dobách, kdy to ještě bylo „na férovku“. Krabka, zapík a típnout vajgl. Pak přišly Vapa a následně IQOS. No a to už nebyla ta sranda. Dnes jakýkoli člen posádky, který má IQOS je vlastně jednorukým námořníkem. V minulosti kapitán zakřičel utáhnout plachtu, kuřák cvrnkl vajgla do vody a už se utahovalo. Dnes všichni vypadají jako když kouří teploměr nebo těhotenský test, který navíc bliká a pokud vydáte pokyn „utáhnout cokoli“, tak oni nemají kam tu drahou věc odložit, aby se nezničila. Nemohou jí zahodit a nedokáží práci zastat jednou rukou. 

Když plachtíte, zkuste si to nějak vymyslet. Nikdo vás kvůli plachtění nechce olepit nikotinovými náplastmi, ale mít to řešení připravené je velká pomoc. Malá uříznutá petka přichycená tesou jistě funkci odkládací kapsy na IQOS docela dobře splní. Ale musíte si to připravit. 

Teď jak o tom mluvím, tak já si to jdu vytisknout na 3D tiskárně. To vlastně není vůbec blbý nápad. Sorry končím, už mě nezdržujte….

Moje rada zní: Kupte si krabičku Gauloise a buďte alespoň hustý! 

20. Motýl je nejvíc

Mně by zajímalo proč je ten ikonický „motýl“ takovým lákadlem a rajcem pro všechny námořníky. Gena na jednu stranu, hlavaska na druhou a… MOTÝL…! No to je neuvěřitelné, vítr nafoukl dvě plachy a každou na jinou stranu… Uděláme si fotku! Já myslím, že už jen fakt, jak si s plavbou po větru poradí závodní lodě je asi návodem, že tenhle setup nebude tím největším ternem. Jedná se o takovou tlačnou variantu, kdy nutíte loď aby se nořila do vodní masy tím nejméně hyrdodynamickým způsobem. Není náhodou, že se monohully (jednotrupová plavidla) snaží i po větru jezdit s náklonem na stranu. Navíc bezpečí posádky by mělo být při takovéto plavbě vždy zajištěno u hlavní plachty kontraotěží, která zajistí, že se ráhno nekontrolovaně nepřehodí na druhou stranu, pokud se skipper nebo autopilot dopustí chyby v kormidlování. Je to dle mého nějak moc crcání pro nicotný efekt. Pokud se rozhodnete valit přímo ve směru větru je lepší využít genoy a nemít strach o neposednou posádku. 

Moje rada zní: Zkuste nekombinovat režimy plavby. Buď závodíte a jste všichni ve střehu, nebo relaxujete a nikdo není připraven k okamžité akci. 

Tímto bychom měli druhou desítečku majstrštiků „kapitánů“, kteří svou licenci nevnímají jako kus svěřené odpovědnosti, ale jen jako lístek na vodní párty. Každý je pochopitelně strůjcem svého štěstí, ale na nás ostatních je si s tím umět poradit ve chvíli, kdy se nás jejich chování bude v negativním dotýkat. Anebo třeba jen budeme svědky neškodného žertovného počínání, které nám zpestří jinak líné odpoledne. Já osobně již dlouhou dobu přemýšlím, že se přidám k lidem, kteří si natáčí přistávací manévry u pumpy třeba v Biogradu na Moru, kde při Boře je to opravdu „co loď, to unikátní nápad, to originální rukopis“. Myslím, že by to mohl být hezký výukový materiál a to myslím v dobrém, protože nápadů a pokusů o jejich realizaci je tam spousta a nějaký šikovný trik se může vždy objevit.

Česká námořní akademie – SAILING INSTRUCTORS
www.sailinginstructors.cz